Evropská digitalizace jako dětská hra

Adolf Knoll

Materiál i2010: Digitální knihovny neobsahuje pro zasvěcené pracovníky knihoven, kteří mají dlouholeté aktivní zkušenosti s tzv. evropskými programy (a ani jim není určen), v podstatě žádné zásadně nové informace. Jeho přínos je především v jasné formulaci známých skutečností a především pak v tom, že jeho prostřednictvím jsou tato fakta zřetelně sdělována na vysoké politické úrovni, a tedy i reprezentacím členských zemí. I když se materiál týká všech typů digitálních informací, fakticky se soustřeďuje nejvíce především na oblast digitalizace klasických knihovních sbírek. Z materiálu přímo i nepřímo vyplývají pro evropské země nepříjemné věci, a to:

Nikde v nich nedošlo zatím k masové digitalizaci sbírek, což ostře kontrastuje zejména s velkými projekty a programy v Asii (Čína, Indie, Korea – například jen Korejská národní knihovna během pěti let zpřístupnila digitálně na 100 milionů stran klasických tisků!).
Soukromý sektor v Evropě zásadním způsobem digitalizaci nefinancuje a ani tak nečiní členské státy.
Iniciativa masivní digitalizace, se kterou přišel Google, nemá zatím v Evropě obdoby, ale v podstatě donutila na tlak evropských knihoven Evropskou unii, že jasně formulovala (i v tomto materiálu) dávnou pravdu, že prostředky na digitalizaci v žádném případě nepřijdou prostřednictvím evropských projektů.
Evropská unie přes všechnu pozornost věnovanou digitalizaci v podstatě nezměnila své programové nástroje na podporu digitalizace, pouze poukázala na známou možnost využít stávajících programů pro výzkum a vývoj v dané oblasti (viz například poslední 5. výzva programu Information Society Technologies), resp. aplikačních programů na zlepšení spolupráce s cílem lepší dostupnosti digitálních informací (eContent, Kultura 2000, eContentplus a připravovaný program Kultura 2007).
Evropská unie se chce dál digitalizací zabývat a chce naslouchat členským zemím, aniž by však hodlala zásadně změnit svůj postoj.

Všechny tyto skutečnosti dokazují zvětšující se odtrženost kulturní politiky EU v oblasti digitalizace a především jejích tvůrců od praktické roviny produkce digitálních dat. O digitalizaci příliš mnoho lidí v Evropě mluví, aniž by jí technicky rozumělo. To dosud vedlo k poměrně značným nákladům na projekty výše uvedených programů, přičemž vlastní digitalizace nevyrobila nikde dostatečně kritické množství dat, které by přirozeným způsobem dovedlo zúčastněné subjekty k efektivnímu, rychlému a pragmatickému chování. Určitou výjimku v Evropě představuje Národní knihovna Francie svým projektem Gallica (za velké podpory francouzského státu – cca 75 000 digitalizovaných svazků a další dokumenty), která v tomto ohledu za sebou několikanásobně ponechává v digitalizační produkci například americkou Kongresovou knihovnu.

Takže zatím se naše evropské dění vnějšímu pozorovateli většinou jeví spíše jako dětská hra s výrazným přešlapováním na místě, zpracováváním různých typů materiálů o digitalizaci a spoustou řečí o standardech. Mělo by nás možná zarazit, že jsme tyto řeči od Googlu ani z Paříže a ani z jihovýchodní Asie neslyšeli a vše tam funguje, což jsem na vlastní oči viděl v Koreji.

Proto doporučuji číst uváděný evropský dokument kritickýma očima a se zadostiučiněním, že známé pravdy jsou teď sdělovány oficiálně a na jednom místě našim politikům. Pro naše instituce z toho vyplývá jedno: pokud můžeme, postarejme se o digitalizaci sami a zkusme zainteresovat především soukromý sektor. Evropských programů pak skutečně využívejme jako doposud, tj. tam, kde nám jejich finance pomohou při řešení integrace digitálně zpřístupňovaných zdrojů.

CITACE:

Knoll, Adolf. Evropská digitalizace jako dětská hra. Knihovna plus [online]. 2005, č. 1 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus51/knoll.htm>. ISSN 1801-5948.