Knihovna plus. 2006, č. 1

Kdo je Ryhor Baradulin? [Františka Sokolová]

U příležitosti nominace Ryhora Baradulina na Nobelovu cenu za literaturu se Národní knihovna České republiky rozhodla vydat výbor z　jeho díla. Publikace sbírky básní sice představuje zdánlivě určité vybočení z　profilu tohoto nakladatelství, ale ve skutečnosti jde o krok logický. Součástí Národní knihovny je totiž i světoznámé slavistické pracoviště - Slovanská knihovna, která se mimo jiné zabývá propagací slovanských literatur. A součástí jejích knižních fondů je rovněž rozsáhlá kolekce běloruské literatury, díky níž bylo možné sestavit reprezentativní výbor z　díla jednoho z nejvýznamnějších a nejznámějších běloruských básníků. Vydání této knihy je zároveň gestem naší solidarity s nezávislou, svobodnou a demokratickou běloruskou kulturou, jejímž je Ryhor Baradulin představitelem.   [pokračování...]

Vývoj evropského vydavatelského práva (S přihlédnutím k　vydavatelské praxi ve Francii)  [Emmanuel Pierrat]

V　oblasti evropského vydavatelského práva vyniká nade všechny dohody v praxi jedna. Je to Bernská úmluva, která zajišťuje dílům nejvyšší stupeň ochrany a přistoupilo k ní nejvíce zemí.

Vydavatel, který se táže na rozsah svých práv v zahraničí (respektive na ochranu děl, jejichž práva vlastní apod.) nebo na ochranu, jíž se dostane ve Francii zahraničnímu dílu, tak musí nejdříve ze všeho zjistit, zda daný stát podepsal Bernskou úmluvu. Pokud tomu tak není, musí vydavatel pátrat po případných jiných mezinárodních dohodách, k nimž stát přistoupil: po Univerzální dohodě nebo dvoustranné smlouvě s Francií. V případě, že nelze žádnou takovou dohodu aplikovat, je nutno použít zákon o reciprocitě z roku 1964. Existují rovněž další mezinárodní dohody, k nimž se Francie zavázala (Montevidejská úmluva, Vídeňská dohoda apod.), které se však v současné době z nejrůznějších důvodů nepoužívají. Zvláštní případ představuje Římská dohoda. [pokračování...]

Vývoj institutu právo povinného výtisku 2: právo povinného výtisku v Československé republice   [Ladislav Michael Wallis]

Dne 28. října 1918 byla tzv. recepčním zákonem č. 11/1918 Sb. z. a n., o zřízení samostatného státu československého, prohlášena kontinuita právního řádu a Československá republika tak přejala stávají úpravu práva povinného výtisku. Tím zůstala legislativa pro české země nedotčena.

Odlišná situace byla na Slovensku a Podkarpatské Rusi – tam platila ustanovení čl. zák. XXXV/1897, o Uherském statistickém ústředním úřadě, a čl. zák. XLI/1897, o zasílání povinných výtisků tiskovin sloužících vědeckým účelům, která jako příjemce vždy jednoho povinného výtisku určovala Uherské národní muzeum, Uherskou vědeckou akademii a Uherský statistický ústřední úřad v Budapešti; ust. § 7 odst. 1 věty druhé, odst. 2 a § 27 odst. 2 čl. zák. XIV/1914, o tisku, pak jako dalšího příjemce určovalo státní zastupitelství.  [pokračování...]