Knihovna plus

2006, číslo 2

Vývoj institutu právo povinného výtisku 6: samostatná právní úprava povinnosti odevzdávat povinné výtisky ve vztahu k periodickému tisku – zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon)

Ladislav Michael Wallis
Západočeská univerzita v Plzni
archandel-michael@seznam.cz

Zákon č. 46/2000 Sb. zrušil vyhlášku č. 140/1964 Sb.,^[1] dosud však platnou již jen pro periodické publikace,^[2] a spolu s reglementací (nevýlučnou) vydávání periodického tisku^[3] spojil úpravu povinnosti odevzdávat povinné výtisky.^[4] I v tomto případě zákonodárce přirozeně reagoval na změnu společenských poměrů v Česku a již neobnovil institut tzv. pracovních výtisků.

Zákon vymezuje svoji působnost na periodický tisk vydávaný nebo šířený na území České republiky,^[5] s výjimkou Sbírky zákonů, věstníků a úředních tiskovin vydávaných na základě zvláštního právního předpisu, jakož i periodického tisku vydávaného výlučně pro vnitřní potřeby vydavatele. Novela provedená zákonem č. 302/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), (dále jen, avšak pouze pro účely této kapitoly, "novela") navíc vyloučila Sbírku mezinárodních smluv.

Vyloučen je tisk vydávaný mimo české území.

Pro svoji potřebu zákon vymezuje následující pojmy, a to takto:

- periodickým tiskem se rozumějí noviny, časopisy a jiné tiskoviny vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce

-za vydavatele se považuje fyzická nebo právnická osoba vydávající periodický tisk

- vydávání periodického tisku je vydavatelova činnost, při níž na svůj účet a na svou odpovědnost zajišťuje jeho obsah, vydání a veřejné šíření

- vydání periodického tisku je soubor stejných rozmnoženin – výtisků – periodického tisku, mohou se však lišit regionální částí – mutací

-za den vydání se považuje den, kdy bylo zahájeno veřejné šíření vydání periodického tisku

- veřejným šířením periodického tisku je jeho zpřístupnění předem individuálně neurčenému okruhu osob, popř. i osob takto určených, překračují-li v případě vydavatele – fyzické osoby – okruh členů jeho rodiny a s ním spjatý okruh osobních přátel

Zákon za povinné subjekty označuje vydavatele, jejichž povinností je bezúplatně a na svoje náklady z každého vydání periodického tisku zajistit dodání povinných výtisků oprávněným příjemcům. Lhůta je sedm dnů od vydání.^[6]

Povinné výtisky se odvádějí bezvadné (z hlediska technického zpracování), v opačném případě má příjemce právo písemně žádat o výměnu, přičemž žádost musí být vydavateli doručena do 15 dnů ode dne dodání vadného p. v., jinak toto právo zaniká. Vydavatel je povinen žádosti bezúplatně a na svůj náklad ve lhůtě 10 dní od doručení vyhovět.

Také tento zákon zavádí právo regionálního povinného výtisku, a i když po novele tento pojem z legislativního textu mizí, princip v omezené míře zůstává.

K příjmu povinných výtisků jsou oprávněny tyto:^[7]

a) Národní knihovna České republiky

b) Moravská zemská knihovna v Brně

c) knihovna Národního muzea v Praze^[8]

d) Ministerstvo kultury^[9]

e) Parlamentní knihovna^[10]

f) státní vědecké knihovny, po novele provedené zákonem č. 320/2002 Sb. (dále jen, avšak pouze pro účely této kapitoly, "okresní novela") krajské knihovny

g) Městská knihovna hlavního města Prahy, po okresní novele Městská knihovna v Praze

h) Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana v Praze

i) Státní technická knihovna v Praze (jež se však stala oprávněnou až po novele)

Tito příjemci jsou oprávněni v níže uvedeném rozsahu a záběru:

ad a) po dvou p. v. z každého vydání periodického tisku^[11]

ad b) po jednom p. v. z každého vydání periodického tisku^[12]

ad c) jako sub b)

ad d) jako sub b)

ad e) jako sub b)

ad f) po jednom regionálním p. v. z každého vydání periodického tisku, ovšem jen příslušná státní vědecká knihovna; novela rozsah oprávnění změnila na jeden "celostátní" p. v. z každého vydání periodického tisku a každé státní vědecké knihovně^[13]

ad g) po jednom příslušném regionálním p. v. z každého vydání periodického tisku; novela rozsah oprávnění změnila na jeden "celostátní" p. v. z každého vydání periodického tisku

ad h) jako sub b), avšak jen tehdy, je-li dotčený periodický tisk určen vydavatelem nevidomým nebo slabozrakým^[14]

ad i) po novele jako sub b), přičemž okresní novela toto oprávnění příjemci zrušila

Byl-li před novelou vydáván periodický tisk v regionálních mutacích, bylo třeba odevzdat p. v. každé takové regionální mutace. Za regionální p. v. se považoval výtisk příslušné regionální mutace.

Po novele se příjemcům uvedeným sub lit. f) odevzdává p. v. příslušně podle označení regionální mutace, pokud jde o příjemce uvedeného sub lit. i), tomu se odevzdávají všechny regionální mutace.

K provedení zákona vydalo MK vyhlášku č. 52/2000 Sb., kterou se určuje regionální příslušnost příjemců regionálního povinného výtisku periodického tisku. Následující knihovny byly oprávněny k příjmu jednoho p. v. každého vydání periodického tisku obsahujícího regionální mutaci pro území uvedených okresů:

- Státní vědecká knihovna Kladno: Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Příbram, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Rakovník

- Státní vědecká knihovna České Budějovice: České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Pelhřimov, Písek, Prachatice, Strakonice, Tábor

- Státní vědecká knihovna Plzeň: Domažlice, Cheb, Karlovy Vary, Klatovy, Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany, Sokolov, Tachov

- Státní vědecká knihovna Ústí nad Labem: Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice, Ústí nad Labem

- Státní vědecká knihovna Liberec: Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec

- Státní vědecká knihovna Hradec Králové: Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Chrudim, Jičín, Náchod, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou, Semily, Svitavy, Trutnov, Ústí nad Orlicí

- Státní vědecká knihovna Ostrava: Bruntál, Frýdek-Místek, Jeseník, Karviná, Nový Jičín, Opava, Ostrava-město, Šumperk, Vsetín

- Státní vědecká knihovna Olomouc: Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Jihlava, Kroměříž, Olomouc, Prostějov, Přerov, Třebíč, Uherské Hradiště, Vyškov, Zlín, Znojmo, Žďár nad Sázavou

- Městská knihovna Hlavního města Prahy: hlavní město Praha

V případě, že se regionální mutace týkala oblasti, jež zasahovala do území těch okresů, z nichž vydavatelé odevzdávali regionální povinný výtisk různým knihovnám, odevzdal se tento jen té knihovně, jíž příslušející území dotčených okresů tvořilo největší část oblasti, jíž byla mutace určena.

Tato vyhláška však byla v souvislosti s novelou zákona zrušena vyhláškou MK č. 182/2001 Sb., kterou se zrušuje vyhláška Ministerstva kultury č. 52/2000 Sb., kterou se určuje regionální příslušnost příjemců regionálního povinného výtisku periodického tisku.^[15]

Nedostojí-li vydavatel v příslušných lhůtách svým povinnostem, uloží mu okresní, resp. po okresní novele krajský, úřad pokutu až do výše 100.000,-- Kč, v případě opakovaného porušení těchto povinností až do výše 200.000,-- Kč.

Porušení povinností se považuje za opakované, jestliže se jej vydavatel dopustí ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta ze předchozí porušení povinnosti.

Zákon nyní výslovně prohlásil, že zaplacením pokuty povinnost nezaniká.

K ukládání, vybírání a vymáhání pokut je oprávněn okresní, resp. krajský, úřad příslušný podle sídla nebo bydliště, resp. místa podnikání vydavatele. Při stanovení konkrétní výše pokuty se přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání.

Řízení o uložení pokuty lze zahájit v subjektivní lhůtě jednoho roku ode dne, kdy se okresní, resp. krajský, úřad o porušení povinnosti dozvěděl, nejpozději však v objektivní lhůtě tří let ode dne, kdy k jejímu porušení došlo. Pokud jde o pokračující jednání spočívající v porušování téže povinnosti, lze řízení zahájit nejpozději v objektivní lhůtě tří let od okamžiku, kdy její porušování ještě trvalo.

Ukládání pokut se řídí zákonem č. 500/2004 Sb., jejich vybírání a vymáhání zákonem ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

Okresní novela stanovila, že pokuty jsou příjmem kraje; tento vykonává působnost ve výše uvedených věcech v přenesené působnosti.

Zákon č. 46/2000 Sb. byl novelizován zákonem č. 302/2000 Sb., a to tak, jak výše v textu průběžně uvedeno. Následovala novela č. 320/2002 Sb., jejíž vliv je také průběžně naznačen.

I v tomto případě dal zákonodárce průchod svému voluntarismu a novelami jdoucími v rychlém sledu za sebou ukázal, že jasná koncepce práva povinného výtisku je mu cizí. Tak např. Státní technická knihovna v Praze se po novele stala příjemcem oprávněným k příjmu jednoho povinného výtisku každého vydání periodického tisku, přičemž okresní novela jí toto oprávnění po necelých dvou letech odebrala. Knihovna tak zůstala oprávněna jen k příjmu vždy jednoho p. v. všech regionálních mutací periodického tisku, ačkoli již z jejího názvu je zřejmé, že její knihovní fond je zaměřen zcela jiným směrem a s regionálními mutacemi periodického tisku má máloco společného.

O námitkách vydavatelů platí i zde rámcově to, co bylo řečeno v předcházejícím dílu.

Naopak kladně lze hodnotit odevzdávání povinných výtisků periodického tisku s regionálními mutacemi toliko příslušným krajským knihovnám (podle označení té které regionální mutace), neboť lze předpokládat, že v jiných regionech je o ně mezi čtenáři zájem jen minimální, takže jejich odevzdáváním i do těchto regionů by nebylo dosaženo jednoho z účelů práva povinného výtisku a zbytečně by se navyšovaly náklady vydavatelů.

Zákon překonává předchozí právní úpravy práva povinného výtisku periodického tisku a do budoucna lze mít za to, že svůj účel splní.

POZNÁMKY:

[1] Důvodová zpráva k zákonu č. 46/2000 Sb., uvádí, že: "Povinnost odevzdávat povinné výtisky periodického tisku není zakotvena v zákoně, a tudíž vyhláška (č. 140/1964 Sb., pozn. aut.), která institut povinného výtisku u periodického tisku dosud upravuje, nemá oporu ve zmocňujícím ustanovení zákona. Její právní závaznost, resp. vynutitelnost, je tedy problematická." In: Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Důvodová zpráva k zákonu č. 46/2000 Sb., ASPI. K tomuto stanovisku doplňuji, že zmocnění k vydání cit. vyhlášky bylo dáno ust. § 4 zákona č. 94/1949 Sb., o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací, ("Ministerstvo informací a osvěty řídí rozšiřování neperiodických publikací domácího i cizího původu."), ust. § 2 zákona č. 184/1950 Sb. ("Vydávání a rozšiřování časopisů řídí ministerstvo informací a osvěty; jde-li o časopisy odborné, v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.") a ust. § 3 odst. 5 zákona č. 53/1959 Sb., o jednotné soustavě knihoven (knihovnický zákon), ("Podrobné předpisy k ustanovení odstavců 1 až 3 /o činnosti a povinnostech knihoven, pozn. aut./ vydá ministerstvo školství a kultury v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány."). První dvě zmocnění však evidentně nelze k vydání vyhlášky o odevzdávání p. v. vztáhnout, ono třetí při velmi extenzivním výkladu ano, neboť svým obsahem se tomuto účelu nejvíce přibližuje, byť ovšem o odevzdávání p. v. nic ani slovem nenaznačuje (srov. zásady "podzákonné právní předpisy se vydávají secundum et intra legem" a "povinnost lze stanovit jen zákonem"). A toto třetí zmocnění bylo zrušeno až k 31. prosinci 2001 účinností zákona č. 257/2001 Sb., přičemž samotná vyhláška č. 140/1964 Sb. byla zrušena již k 13. březnu 2000 právě účinností zákona č. 46/2000 Sb. Tuto argumentaci lze však přijmout jen za předpokladu, že nechceme akceptovat myšlenku, že vyhláška č. 140/1964 Sb. byla po celou dobu své existence z formálních důvodů vlastně nezávazná.

[2] Viz pozn. 106.

[3] Při projednávání vládního návrhu tiskového zákona pronesla poslankyně Kateřina Dostálová: "Byla jsem vždycky proti existenci jakéhokoliv tiskového zákona a považuji za hanebné, že zde máme dodnes platný tiskový zákon z r. 1966, a považuji i za hanebné, že nebyl do dnešního dne zrušen. Ovšem stejně tak považuji za příznačné, že nový návrh tiskového zákona je předkládán právě dnes, právě v této době, kdy máme u vlády vládu socialistickou, vládu, jejíž myšlení je myšlením lidí, kteří chtějí přikazovat, kontrolovat, omezovat a cenzurovat. … Domnívám se, že zde máme stávající mechanismy, ze kterých se můžeme domoci svých práv. Myslím si, že právě používáním a praxí jak občanského zákoníku, tak trestního zákoníku, dojdeme k jejich zefektivňování a nepotřebujeme žádný tiskový zákon. Domnívám se, že neetické chování některých novinářů – a je mi líto, že se to stává i v seriózním tisku – žádným zákonem ošetřit nemůžeme. Chtěla bych se teď dotknout několika málo technických záležitostí, které jsou obsaženy v tomto návrhu zákona a o kterých jsem přesvědčena, že je potřeba je nějakým způsobem upravit, ať už je to registrace tisku, nebo povinné výtisky. Domnívám se, že by to šlo ošetřit buď novelizací zákona o neperiodických publikacích, kde už povinné výtisky ošetřeny máme, nebo novelizací obchodního zákoníku. Jsem také přesvědčena o tom, tak jak jsem se zde zmínila na začátku, že považuji za hanebné, že zde máme stávající tiskový zákon z roku 1966. Chci říci, že se budu zabývat spolu se svými kolegy návrhy zákona na zrušení původního tiskového zákona. Budeme se zabývat také ošetřením těchto základních technických záležitostí, které jsou v tomto zákonu obsaženy a které je potřeba upravit." In: Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Vládní návrh zákona o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), zápis 15. schůze, 7. července 1999, publikován na

URL: <http://www.psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/015schuz/15-5.html#629> [cit. 2005-12-15].

Dnes již můžeme říci, že návrh poslankyně Dostálové na nepřijetí tiskového zákona nebyl úspěšný. Stejně tak návrh na zcela nesystematickou novelizaci zákona o neperiodických publikacích nebo obchodního zákoníku v souvislosti s právem povinného výtisku ve vztahu k periodickému tisku.

[4] "Povinnost vydavatele periodického tisku odvádět povinný výtisk je proto nově stanovena přímo v zákoně s tím, že počet výtisků je redukován na míru nutnou pro plnění základních funkcí povinného výtisku, kterými jsou zejména vytváření maximálně úplné konzervační sbírky národní produkce periodického tisku a její bibliografické zpracování. V Národní knihovně se počítá s jedním výtiskem pro konzervaci a jedním pro bibliografické zpracování." In: Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Důvodová zpráva k zákonu č. 46/2000 Sb., ASPI.

[5] Viz pozn. 119.

[6] Budeme-li termínu dodání rozumět ve smyslu ust. § 2 písm. g) zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), tedy jako vydání poštovní zásilky provozovatelem (tj. osobou poskytující poštovní služby) příjemci, pak je tato lhůta velmi krátká. Reálný život se však někdy ubírá cestou mimo zákon – někteří příjemci uzavírají s některými vydavateli gentlemanské dohody o tolerování praxe, kdy tito odevzdávají povinné výtisky z vícero vydání periodického tisku za delší období. Důvod je prostý – úspora administrativní práce a snížení nákladů na poštovné (slovy zákona "cena poštovní služby").

Termín dodání dávám do souvislosti se zákonem o poštovních službách proto, že lze očekávat, že povinné subjekty budou povinné výtisky odevzdávat prostřednictvím osoby poskytující poštovní služby zdaleka nejčastěji.

[7] V důvodové zprávě k zákonu č. 46/2000 Sb. se mezi příjemce povinného výtisku zařazuje i Nejvyšší státní zastupitelství, neboť "je zřejmé, že některé trestné činy mohou být spáchány i obsahem periodického tisku." In: Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Důvodová zpráva k zákonu č. 46/2000 Sb., ASPI. Státní zástupce by tak mohl snadněji dostát své povinnosti uložené mu ust. § 2 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, trestní řád, totiž stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví (s výjimkou tam uvedenou). Zákon v přijatém znění však na takovou myšlenku využití práva povinného výtisku rezignoval. Takový závěr považuji za jedině rozumný, neboť při současné obrovské produkci periodického tisku by možnost dostát představě zákonodárce byla zhola nemožná. Představa týmu, jistě velmi početného, zaměstnanců Nejvyššího státního zastupitelství pročítajících každým dnem nové a nové nepřeberné množství došlého periodického tisku a pátrajících po trestných činech je zcela absurdní.

[8] Tato knihovna spravuje konzervační sbírku bohemikálních periodik od 17. století a její fond je považován za nejúplnější u nás, proto knihovna patří mezi oprávněné v zájmu uchování celistvosti a kontinuity této sbírky.

[9] Ministerstvo kultury prostřednictvím povinných výtisků kontroluje dodržování povinností stanovených zákonem vydavatelům.

[10] Byť nemá právní subjektivitu – dle ust. čl. 19 odst. 1 Organizačního řádu Kanceláře Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších změn, má parlamentní knihovna postavení odboru Kanceláře sněmovny. Blíže viz Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Organizační řád Kanceláře Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších změn (usnesení organizačního výboru Poslanecké sněmovny č. 596 z 19. října 1995, účinnosti nabylo 1. listopadu 1995), úplné znění publikováno na URL: <http://www.psp.cz/info/orgrad98.htm> [cit. 2005-12-15].

[11] Viz pozn. 129.

[12] Viz pozn. 130.

[13] V období od 14. března 2000, kdy nabyl účinnosti zákon č. 46/2000 Sb., do 6. září 2000, kdy nabyl účinnosti zákon č. 302/2000 Sb., nebyly státní vědecké knihovny a Městská knihovna hlavního města Prahy oprávněné k příjmu povinných výtisků periodického tisku v celostátním rozsahu, došlo vlivem přerušení kontinuity k velkým škodám v úplnosti knihovních fondů. Některé knihovny situaci řešily nakupováním periodického tisku, často na úkor předplatného periodického tisku zahraničního, v některých případech knihovní fondy doplňovali sami zaměstnanci na své náklady. Někdy se stávalo, že vydavatelé i nadále odevzdávali "povinné výtisky" z dobré vůle. Ale došlo i k výjimečným případům – Statutární město Plzeň poskytlo Státní vědecké knihovně Plzeň na nákup "povinných výtisků" účelově určenou dotaci ve výši 700.000,-- Kč. Blíže viz NÁDVORNÍKOVÁ, Marie: Dopady tiskového zákona na fondy periodik SVK. In: Čtenář, č. 1/2001, roč. 53, s. 16 – 18, ISSN 0011-2321. Obecně ale odborná veřejnost očekávala propad z cca 1.800 jen na několik titulů periodického tisku (v závislosti na konkrétních podmínkách), jejichž p. v. budou i nadále odevzdávány jedné každé státní vědecké knihovně. Získání roční finanční kompenzace ve výši cca 16.800.000,-- Kč (pro všechny SVK!) v plné výši bylo vzhledem ke stavu veřejných financi nereálné. Blíže viz PRCHALOVÁ, Lea: Proč obnovit právo na celostátní povinný výtisk právě státním vědeckým knihovnám. In: Čtenář, č. 6/2000, roč. 52, s. 170, ISSN 0011-2321.

[14] Viz pozn. 131.

[15] Ačkoliv novela zákona zrušila zmocnění MK k vydání vyhlášky č. 52/2000 Sb. s účinností od 7. září 2000, MK ji zrušilo až s účinností od 8. června 2001. Vzhledem k zániku zmocnění MK však účinnost vyhlášky zanikla via facti již zánikem tohoto zmocnění.

CITACE:
WALLIS, Ladislav Michael. Vývoj institutu právo povinného výtisku 6 : samostatná právní úprava povinnosti odevzdávat povinné výtisky ve vztahu k periodickému tisku – zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon). Knihovna plus [online]. 2006, č. 2 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus62/wallis6.htm>. ISSN 1801-3252.