|obsah| |index autorů | | index názvů | | index témat | | archiv |
Knihovna plus
2006, číslo 2
Ladislav Michael Wallis
Západočeská univerzita v Plzni
archandel-michael@seznam.cz
Zákon č. 106/1991 Sb. zrušil ustanovení vyhlášky č. 140/1964 Sb. týkající se neperiodických publikací[1] a nahradil je vlastní úpravou. Ovšem vzhledem k ust. čl. 102 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, byl jako zákon České národní rady platný jen na českém území federace.
Poprvé tak došlo k oddělení úpravy povinnosti odevzdávat p. v. ve vztahu k periodickým a neperiodickým publikacím. Zákon také zohlednil změnu společenských poměrů v Československu a již nezná pracovní výtisky. Z týchž důvodů už také nezná ani výkaz, resp. seznam, tiskovin.
Zákon za neperiodické publikace označil rozmnoženiny literárních, vědeckých a uměleckých děl, ve výčtu demonstrativním zejména tiskoviny,[2] zvukové, obrazové a zvukově obrazové snímky, které jsou vydávány jednorázově, popř. jednou ročně anebo po částech i častěji.
Tento zákon ze své účinnosti vylučuje (mimo případy výjimek, jak vyplývají z oprávnění jednotlivých příjemců) tyto dokumenty:
- kinematografická díla, zvukové, obrazové a zvukově obrazové záznamy pořízené rozhlasovými a televizními organizacemi a určené k veřejnému užití
- plastické a nástěnné mapy, globy a mapy pro hospodářskou výstavbu
- trojrozměrné rozmnoženiny děl výtvarných umění
- rozmnoženiny sloužící provozní potřebě při výrobě a odbytu výrobků nebo při poskytování služeb, anebo rozmnoženiny, které jsou součástí výrobků[3]
- rozmnoženiny určené ke společenskému nebo rodinnému životu, demonstrativně pozvánky, oznámení, zvukové, obrazové a zvukově obrazové snímky osobních a rodinných událostí
- bankovky, známky,[4] mince, kolky, losy a cenné papíry všeho druhu, hlasovací lístky a neperiodické publikace vydané pro účely voleb do zastupitelských orgánů a orgánů územní samosprávy
- rozmnoženiny díla vydaného v počtu do 300 rozmnoženin a bibliofilská vydání literárních a uměleckých děl, přičemž novela provedená zákonem ČNR č. 281/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 106/1991 Sb., o neperiodických publikacích, (dále jen, avšak pouze pro účely této kapitoly, "novela") uvedený počet rozmnoženin zvýšila na 500
- tiskové rozmnoženiny divadelních a hudebních děl určených jen pro účely veřejného provozování
- rozmnoženiny pořízené slepeckým písmem
- propagační materiály politických stran a hnutí
Povinnými subjekty byli vydavatelé,[5] kterým bylo uloženo odevzdat oprávněným příjemcům z každého vydání, bezúplatně a na svůj náklad povinné výtisky,[6] a to ve lhůtě 20 dní ode dne vydání.
Jako příjemci byli určeny:
a) Národní knihovna v Praze
b) Národní agentura ISBN[7] v ČR
c) Knihovna Národního muzea v Praze
d) Knihovna Federálního shromáždění ČSFR
e) Městská knihovna Praha
f) Základní knihovna – ÚVI ČSAV Praha
g) Státní vědecká knihovna Kladno
h) Státní vědecká knihovna České Budějovice
i) Státní vědecká knihovna Plzeň
j) Státní vědecká knihovna Liberec
k) Státní vědecká knihovna Ústí nad Labem
l) Státní vědecká knihovna Hradec Králové
m) Státní vědecká knihovna Brno
n) Státní vědecká knihovna Ostrava
o) Státní vědecká knihovna Olomouc[8]
p) Knihovna Slezského ústavu ČSAV v Opavě
q) Matice Slovenská – Slovenská národní knihovna Martin
r) Univerzitní knihovna Bratislava
s) Státní vědecká knihovna Prešov
t) Státní vědecká knihovna Bánská Bystrica
u) Státní vědecká knihovna Košice
v) Slovenská technická knihovna Bratislava
w) Knihovna Slovenského národního muzea Bratislava
x) Ústřední knihovna SAV Bratislava
y) Státní technická knihovna Praha
z) Slepecká tiskárna a knihovna K. E. Macana Praha[9]
aa) Knihovna Národního muzea v Praze – Muzeum české hudby
bb) Hudební informační středisko ČHF[10]
cc) Archiv Československého filmového ústavu
dd) Slovenská filmová tvorba (Filmový ústav)
Tito příjemci byli oprávněni v následujícím rozsahu a záběru:
ad a) po dvou p. v. tiskovin, vč. plakátů, kalendářů, po novele navíc VŠ skript
a VŠ učebnic, z vyloučených dokumentů po jednom p. v. rozmnoženin
sloužících provozní potřebě při výrobě a odbytu výrobků etc., rozmnoženin díla
vydaného v počtu do 300 (po novele 500) rozmnoženin a bibliofilských vydání
etc., tiskových rozmnoženin divadelních a hudebních děl etc., zvukových,
obrazových a zvukově obrazových snímků[11]
ad b) po jednom p. v. tiskovin, mimo plakáty a kalendáře
ad c) jako sub b)
ad d) jako sub b)
ad e) jako sub b)
ad f) po jednom p. v. tiskovin, po novele navíc VŠ skript a VŠ učebnic, mimo
plakáty a kalendáře
ad g) jako sub b)
ad h) jako sub b)
ad i) jako sub b)
ad j) jako sub b)
ad k) jako sub b)
ad l) jako sub b)
ad m) po jednom p. v. tiskovin, po novele navíc VŠ skript a VŠ učebnic,
zvukových, obrazových a zvukově obrazových snímků, mimo plakáty
a kalendáře
ad n) jako sub f), po novele navíc VŠ skript a VŠ učebnic
ad o) jako sub f), po novele navíc VŠ skript a VŠ učebnic, rozmnoženin a drobných
tisků z území Moravy
ad p) jako sub b)
ad q) jako sub a), po novele navíc VŠ skript a VŠ učebnic, ovšem po jednom p. v.
ad r) jako sub m), po novele navíc VŠ skript a VŠ učebnic
ad s) jako sub b)
ad t) jako sub b)
ad u) jako sub f), po novele navíc VŠ skript a VŠ učebnic
ad v) jako sub b)
ad w) jako sub b)
ad x) jako sub f), po novele navíc VŠ skript a VŠ učebnic
ad y) po jednom p. v. rozmnoženin sloužících provozní potřebě při výrobě
a odbytu výrobků etc.
ad z) po třech p. v. rozmnoženin pořízených slepeckým písmem etc.
ad aa) po jednom p. v. zvukových, obrazových a zvukově obrazových snímků
ad bb) po jednom p. v. zvukových a zvukově obrazových snímků z hudební
oblasti
ad cc) po jednom p. v. obrazových a zvukově obrazových snímků
ad dd) jako sub cc)
Zde si zákonodárce poprvé vzpomněl na nevidomé spoluobčany a přiznal jejich specializované knihovně právo povinného výtisku.[12]
Porušil-li povinný subjekt své povinnosti vztahující se k povinným výtiskům, mohl mu okresní úřad uložit pokutu až do výše 25.000,-- Kčs. Na stanovení konkrétní výše pokuty měla vliv závažnost protiprávního jednání, zvláště pak jeho způsob, rozsah a doba trvání. Trestnost tohoto jednání zanikla ve lhůtě 18 měsíců, jejíž běh počínal dnem, kdy k porušení příslušné povinnosti došlo. Lhůta byla prekluzivní.
Pokuta byla splatná do 30 dní ode dne, kdy rozhodnutí, jímž byla uložena, nabylo právní moci. Byla příjmem orgánu, jenž toto rozhodnutí vydal, a byla určena pro rozvoj kultury.
Zákon tentokrát nestanovil, že zaplacením pokuty příslušná povinnost nezaniká, stanovil jen, že nezaniká jejím uložením.
Zákon č. 106/1991 Sb. byl novelizován zákonem č. 281/1991 Sb., a to, jak výše v textu průběžně uvedeno, opět s účinností jen na českém území federace.
Tímto předpisem se zákonodárce vrátil k původnímu rakouskému modelu, kdy povinnost odevzdat p. v., zde ovšem jen ve vztahu k neperiodickým publikacím, je upravena spolu s vydavatelskou činností.
Zákon č. 37/1995 Sb.[13] zrušil zákon č. 106/1991 Sb. a zákon č. 281/1991 Sb. a nahradil je vlastní úpravou.[14] Pro své účely definuje neperiodické publikace jako rozmnoženiny literárních, vědeckých a uměleckých děl určené k veřejnému šíření, jsou-li vydávány jednorázově, popř. nejvýše jedenkrát ročně, nebo po částech i častěji, jestliže obsahově tvoří jeden celek.
Pro účely tohoto zákona se veřejným šířením míní zpřístupnění individuálně neurčenému okruhu osob.
Neperiodická publikace (dále jen "publikace"[15]) musí obsahovat určité údaje (dále jen "povinné údaje"[16]), v opačném případě nesmí být veřejně šířena. Těmito povinnými údaji jsou název díla, jména autorů,[17] jejichž díla publikaci tvoří, popř. jejich pseudonymy, obchodní jméno a sídlo, resp. jméno, příjmení a trvalý pobyt vydavatele, rok prvního vydání,[18] v případě děl přeložených původní název díla a označení vydání, z něhož byl překlad pořízen, označení nositele autorských práv, ISBN,[19] obchodní jméno a sídlo, resp. jméno a trvalý pobyt osoby, která publikaci vyrobila, a rok vydání.
Je povinností vydavatele zajistit, aby publikace tyto údaje obsahovala. Dále už zákon vydavatelskou činnost nereguluje.
Také tento zákon vylučuje ze své působnosti některé dokumenty, konkrétně pak tyto:
- rozmnoženiny audiovizuálních děl
- rozmnoženiny sloužící provozní potřebě při výrobě a odbytu výrobků nebo při poskytování služeb, nebo jsou-li součástí výrobků
- bankovky, poštovní známky, mince, platební známky, kolkové známky, poštovní ceniny, losy a cenné papíry
- plastické a nástěnné mapy, globy, základní a tematická státní mapová díla v analogové a digitální podobě
- trojrozměrné rozmnoženiny výtvarných děl
- rozmnoženiny počítačových programů
- propagační materiály politických stran a politických hnutí, občanských sdružení, organizací s mezinárodním prvkem, nadací, církví a náboženských společností
- rozmnoženiny vydané v cizině, nemá-li vydavatel organizační složku na území České republiky
Povinnými subjekty jsou vydavatelé, modality odevzdání p. v. jsou stanoveny takto – stanovený počet povinných výtisků z každého vydání publikace je nutno odevzdat bezúplatně a na svůj náklad ve lhůtě 30 dní od vydání.
Dále jsou vydavatelé povinni od každého vydání písemně nabídnout ke koupi[20] (dále jen "nabídková povinnost"[21]) jeden exemplář knihovnám určeným vyhláškou Ministerstva kultury (dále též jen "MK") ve lhůtě 30 dní od vydání. Lhůta pro přijetí tohoto návrhu na uzavření kupní smlouvy je jeden měsíc, přičemž její běh počíná doručením nabídky. Marným uplynutím lhůty právo na uzavření kupní smlouvy zaniká. Blíže k nabídkové povinnosti viz dále v této kapitole.
Má-li odevzdaný povinný výtisk vady, má příjemce právo žádat výměnu za bezvadný. Toto právo může uplatnit ve lhůtě tří měsíců od doručení dotčeného p. v., jejím marným uplynutím právo zaniká. Vydavatel je povinen p. v. vyměnit ve lhůtě 10 dní ode dne, kdy příjemce právo na výměnu uplatnil.
Oprávněnými příjemci jsou:[22]
a) Národní knihovna České republiky
b) Moravská zemská knihovna v Brně
c) Státní vědecká knihovna v Olomouci, přičemž novela provedená zákonem č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, (dále jen, avšak pouze pro účely této kapitoly, "novela") uvádí příjemce jako Vědeckou knihovnu v Olomouci
d) Městská knihovna v Praze (ovšem tato se příjemcem stala až po novele)
e) Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana v Praze
f) státní vědecké, po novele krajské, knihovny místně příslušné podle sídla vydavatele[23]
Uvedení příjemci jsou oprávněni v rozsahu a záběru, jak dále uvedeno:
ad a) po dvou p. v. všech publikací[24]
ad b) po jednom p. v. všech publikací[25]
ad c) jako sub b)
ad d) po jednom regionálním p. v. příslušné publikace
ad e) po jednom p. v. publikace pořízené slepeckým písmem[26]
ad f) po jednom regionálním p. v. příslušné publikace
Zákon některým příjemcům přiznal právo regionálního povinného výtisku. Tento princip znala již vyhláška č. 45/1963 Sb. a č. 140/1964 Sb. V praxi to znamená, že těmto příjemcům jsou povinné výtisky povinni odevzdávat jen vydavatelé se sídlem v určeném regionu.
Regionální příslušnost jednotlivých knihoven určilo pro potřeby tohoto zákona MK vyhláškou č. 252/1995 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích, takto:
- Státní vědecká knihovna Kladno byla příslušná pro vydavatele se sídlem nebo trvalým pobytem[27] v těchto okresech: Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Příbram, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Rakovník, a v hlavním městě Praze
- Státní vědecká knihovna České Budějovice byla příslušná pro vydavatele se sídlem nebo trvalým pobytem v těchto okresech: České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Pelhřimov, Písek, Prachatice, Strakonice, Tábor
- Státní vědecká knihovna Plzeň byla příslušná pro vydavatele se sídlem nebo trvalým pobytem v těchto okresech: Domažlice, Cheb, Karlovy Vary, Klatovy, Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany, Sokolov, Tachov
- Státní vědecká knihovna Ústí nad Labem byla příslušná pro vydavatele se sídlem nebo trvalým pobytem v těchto okresech: Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice, Ústí nad Labem
- Státní vědecká knihovna Liberec byla příslušná pro vydavatele se sídlem nebo trvalým pobytem v těchto okresech: Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec
- Státní vědecká knihovna Hradec Králové byla příslušná pro vydavatele se sídlem nebo trvalým pobytem v těchto okresech: Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Chrudim, Jičín, Náchod, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou, Semily, Svitavy, Trutnov, Ústí nad Orlicí
- Státní vědecká knihovna Ostrava byla příslušná pro vydavatele se sídlem nebo trvalým pobytem v těchto okresech: Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Bruntál, Břeclav, Frýdek-Místek, Hodonín, Jeseník, Jihlava, Karviná, Kroměříž, Nový Jičín, Olomouc, Opava, Ostrava-město, Prostějov, Přerov, Šumperk, Třebíč, Uherské Hradiště, Vsetín, Vyškov, Zlín, Znojmo, Žďár nad Sázavou
V souvislosti s novelou zákona byla vyhláška č. 252/1995 Sb. novelizována vyhláškou MK č. 156/2003 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva kultury č. 252/1995 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích, (dále jen, avšak pouze pro účely této kapitoly, "novela vyhlášky") a to v tom smyslu, že zrušila určení regionální příslušnosti jednotlivých knihoven,[28] viz výše, a zároveň pozměnila určení knihoven, vůči nimž mají vydavatelé nabídkovou povinnost, viz níže.
Nové určení příjemců regionálního p. v. vyplývá přímo ze zákona – oprávněny jsou příslušné krajské knihovny, resp. Městská knihovna v Praze, podle sídla vydavatele. Jak již bylo řečeno, zákon tak de facto ze své působnosti vylučuje vydavatele – fyzické osoby, hovoří-li jen o sídle a nikoli také o trvalém pobytu vydavatele.
Knihovny, vůči nimž mají vydavatelé[29] nabídkovou povinnost,[30] určené vyhláškou č. 252/1995 Sb., jsou tyto:
- Knihovna Akademie věd České republiky
- Parlamentní knihovna v Praze, po novele vyhlášky Parlamentní knihovna prostřednictvím Kanceláře Poslanecké sněmovny
- Knihovna Kanceláře prezidenta republiky v Praze, po novele vyhlášky jí bylo oprávnění odebráno
- Státní technická knihovna v Praze, po novele vyhlášky Státní technická knihovna
- Národní lékařská knihovna v Praze, po novele vyhlášky jí bylo oprávnění odebráno
- Státní pedagogická knihovna J. A. Komenského v Praze, po novele vyhlášky jí bylo oprávnění odebráno
- Ústřední zemědělská a lesnická knihovna v Praze, po novele vyhlášky jí bylo oprávnění odebráno
- Knihovna Národního muzea v Praze, po novele vyhlášky Knihovna Národního muzea prostřednictvím Národního muzea
- Knihovna Vysoké školy ekonomické – Centrum informačních a knihovnických služeb, po novele vyhlášky jí bylo oprávnění odebráno
- Knihovna Památníku národního písemnictví, po novele vyhlášky Knihovna Památníku písemnictví prostřednictvím Památníku národního písemnictví
- Státní vědecká knihovna Kladno, po novele vyhlášky Středočeská vědecká knihovna v Kladně
- Státní vědecká knihovna České Budějovice, po novele vyhlášky Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích
- Státní vědecká knihovna Plzeň, po novele vyhlášky Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje
- Státní vědecká knihovna Ústí nad Labem, po novele vyhlášky Severočeská vědecké knihovna v Ústí nad Labem
- Státní vědecká knihovna Liberec, po novele vyhlášky Krajská vědecká knihovna v Liberci
- Státní vědecká knihovna Hradec Králové, po novele vyhlášky Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové
- Státní vědecká knihovna Ostrava, po novele vyhlášky Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě
- Slezské zemské muzeum – Knihovna Slezského ústavu, po novele vyhlášky mu bylo oprávnění odebráno
- Krajská knihovna v Pardubicích, po novele vyhlášky nově oprávněná
- Krajská knihovna Františka Bartoše, příspěvková organizace, ve Zlíně, po novele vyhlášky nově oprávněná
- Krajská knihovna Karlovy Vary, po novele vyhlášky nově oprávněná
- Krajská knihovna Vysočiny, po novele vyhlášky nově oprávněná
- Městská knihovna v Praze
Uvedená vyhláška a její novela jsou typickou ukázkou chaosu a nekoncepčnosti ve věcech veřejných, nejen s ohledem na změnu příjemců v průběhu několika málo let, ale i s ohledem na takovou drobnost, jako je např. jejich název – viz Státní technická knihovna / Státní technická knihovna v Praze; způsob určení organizační složky příjemce povinného výtisku – viz Knihovna Národního muzea v Praze / Knihovna Národního muzea prostřednictvím Národního muzea (což působí dojmem, jakoby snad sama knihovna NM měla před novelou vyhlášky právní subjektivitu, a tudíž mohla být příjemcem povinných výtisků, což neodpovídá skutečnosti; novela vyhlášky tuto nepřesnost uvedla na pravou míru, avšak, kupodivu, uvádí Národní muzeum již nikoli "v Praze"); obdobně – viz Knihovna Památníku národního písemnictví / Knihovna Památníku písemnictví prostřednictvím Památníku národního písemnictví (jako v předchozím případě, navíc s tím rozdílem, že před novelou vyhlášky jde o knihovnu Památníku národního písemnictví a po novele vyhlášky "jen" o knihovnu Památníku písemnictví, ovšem prostřednictvím Památníku národního sic! písemnictví); změna tvaru názvu – viz Knihovna XY Liberec / Knihovna XY v Liberci (v tomto a v dalších obdobných případech je změna v názvu ve smyslu "Státní…" –> "Krajská…" s ohledem na změnu zřizovatele[31] samozřejmá).
Za těchto okolností se nelze námitkám a neochotě některých vydavatelů odevzdávat povinné výtisky divit, vždyť jen se nějaká knihovna stane příjemcem p. v., čehož efekt se ovšem projeví až v perspektivě minimálně desetiletí, ne-li staletí, již za pár let je jí právo povinného výtisku odebráno.
Nicméně, přínosný počin zákonodárce spočívá v zavedení práva regionálního povinného výtisku, čímž vyšel kompromisně vstříc příjemcům i vydavatelům, když lze očekávat, že vydavatelé se sídlem mimo hlavní město budou činní "jen" regionálně, tedy budou vydávat publikace především s regionální tematikou a tedy do jisté míry s omezeným dopadem a s tím i souvisejícím okruhem čtenářů. Příjemci tedy obdrží dotčené publikace a vydavatelé ušetří na nákladech spojených s odevzdáváním povinných výtisků do vzdálených regionů, kde o ně bude minimální zájem; v případě vážného zájmu je zde možnost koupě dotčené publikace prostřednictvím nabídkové povinnosti.
Nutno však říci, že nabídková povinnost, byť v celostátní šíři rozsahu, a v případě některých příjemců účinná zároveň s právem regionálního povinného výtisku, může však právo p. v. v celostátním rozsahu nahradit jen částečně. Příjemci sice jejím prostřednictvím získají přehled o vycházejících publikacích, nicméně, v případě zájmu si je musí koupit. Ale vzhledem k faktu, že prostředky na nákup mají omezené,[32] jsou nuceni velmi důkladně zvažovat, které publikace pro svůj fond koupí a na které rezignují.
Nabídkovou povinnost lze naopak uvítat v případě specializovaných knihoven, např. Státní technické knihovny. Zde by oprávnění k příjmu p. v. výrazně překročilo jeho smysl, ovšem poskytování informací o vycházejících publikacích s "přednostní" možností koupě je rozumným krokem, který vydavatele zatíží jen minimálně a příjemcům více než pomůže.
Nedostatek zákona spatřuji v tom, že nezavedl osvědčenou kategorii nákladně vypravená publikace. V této souvislosti lze výhrady vydavatelů jednoznačně pochopit; zde zákonodárce mohl učinit vstřícný krok a alespoň ve vztahu k některým příjemcům jim mohl přiřknout právo na tradiční polovinu krámské ceny. Byl by to rozumný kompromis – vydavatelé by obdrželi alespoň symbolickou náhradu ztrát vznikajících jim při plnění svých zákonných povinností a dotčení příjemci by prostředky na tuto náhradu také jistě našli.
Pokud publikace neobsahuje povinné údaje, uloží okresní, po novele krajský, úřad vydavateli pokutu do 50.000,-- Kč. Osobě, která takovou publikaci šíří, uloží pokutu do 25.000,-- Kč.
Nesplní-li vydavatel povinnost odevzdat povinný výtisk, uloží mu okresní, resp. krajský, úřad pokutu do 50.000,-- Kč, nesplní-li povinnost nabídkovou, může pokuta činit až 15.000,-- Kč.
Při stanovení konkrétní výše pokuty se přihlédne k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům uvedeného protiprávního jednání.
Trestnost tohoto jednání zanikne v subjektivní lhůtě jednoho roku ode dne, kdy se okresní, resp. krajský, úřad o porušení povinnosti dozvěděl, nejpozději však v objektivní lhůtě tří let ode dne, kdy k jejímu porušení došlo.
Uložením pokuty povinnost odevzdat p. v. ani nabídková povinnost nezanikají.
Vybrané pokuty jsou příjmem okresního úřadu, po novele kraje (nikoli krajského úřadu).
K řízení o uložení pokuty v případě šíření publikace neobsahující povinné údaje je místně příslušný okresní, resp. krajský, úřad podle místa, kde ke skutku došlo, v ostatních případech podle sídla, resp. trvalého pobytu,[33] vydavatele.[34]
Na řízení se vztahuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád; novela stanovila, že působnost krajského úřadu ve věcech dle zákona č. 37/1995 Sb. je výkonem přenesené působnosti.
Zákon č. 37/1995 Sb. byl novelizován zákonem č. 320/2002 Sb., a to tak, jak je průběžně v textu uvedeno. V souvislosti s tím byla vyhláška č. 252/1995 Sb. novelizována vyhláškou č. 156/2003 Sb. v tom smyslu, jak je v výše v textu uvedeno.
Zákon překonává předchozí právní úpravy práva povinného výtisku neperiodických publikací a lze mít za to, že ve své aktuální podobě svůj účel splní.
POZNÁMKY:
[1] Byť cit. vyhláška místo termínu publikace užívá termín tiskoviny a tyto na periodické a neperiodické nerozděluje. Kde se týká tiskovin periodických, hovoří o novinách a časopisech.
[2] Zde se zákonodárce vrátil k osvědčenému termínu tiskovina, byť nyní je jeho obsah užší než v případě termínu publikace.
[3] Tzv. firemní literatura, blíže viz ČSN 01 0183.
[4] Tzn. poštovní známky.
[5] Za vydavatele se pro účely tohoto zákona považuje právnická nebo fyzická osoba vydávající neperiodické publikace v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Přičemž až dosud platilo, nebylo-li výslovně uvedeno jinak, že neperiodické publikace vydává nakladatel a vydavatel vydává publikace periodické. Vzhledem k tomu, že jak následný zákon č. 37/1995 Sb. v souvislosti s veřejným šířením neperiodických publikací, tak zákon č. 46/2000 Sb. v souvislosti s vydáváním periodického tisku, nadále užívají termín vydavatel, mohu konstatovat, že došlo ke sjednocení terminologie, byť rozdíly mezi oběma termíny samozřejmě zůstávají – v případě neperiodických publikací autorovi příslušejí jak výlučná osobnostní, tak i výlučná majetková práva autorská, a prostřednictvím licenční smlouvy nakladatelské (sic!, podtrhl autor) nabyvateli jen poskytuje licenci k rozmnožování a rozšiřování svého díla, zatímco v případě periodického tisku autorova výlučná majetková práva autorská vykonává svým jménem a na svůj účet vydavatel, který je zde v pozici autorova zaměstnavatele. Blíže viz ust. §§ 56 a 58 zákona č. 121/2000 Sb.
[6] Slovy zákonodárce "povinné rozmnoženiny neperiodických publikací", ovšem v legislativní zkratce uvedené jako osvědčené "povinné výtisky".
[7] International Standard Book Numbering – systém mezinárodního standardního číslování knih, jehož výstupem je jednoznačné identifikační desetimístné číslo přidělené každému vydání knihy (neperiodické publikace), které kóduje některé příslušné bibliografické údaje.
[8] Zde se zákonodárce dopustil nepřesnosti – v příl. č. 1 uvádí jednou "Státní vědecká knihovna Olomouc" a na jiném místě "Státní vědecká knihovna v Olomouci".
[9] Karel Emanuel Macan (1858 – 1925), iniciátor hnutí za rovné společenské postavení nevidomých, jeho aktivity lze sledovat v oblasti pedagogické, kulturní, žurnalistické a při budování mezinárodních kontaktů. Částečně reformoval Braillův znakový systém, r. 1917 začal vydávat časopis Zora, který vychází dodnes.
[10] ČHF = Český hudební fond.
[11] Dle terminologie příl. č. 1, ač zákon na jiném místě – ve výčtu vyloučených dokumentů (§ 4), uvádí "… zvukově obrazové záznamy". Termín "… zvukově obrazové snímky" vyhradil pro osobní a rodinné události. Je nepochybné, že přes nedůslednost v terminologii povinnosti odevzdat p. v. podléhaly "záznamy" a nikoli "snímky" (ve smyslu cit. § 4).
[12] Nejde však o jeho velkorysost, roli zde hraje ust. čl. 3 odst. 1 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky.
[13] Vláda jako předkladatel zákona odůvodnila podání návrhu na jeho přijetí takto: "Navrhovaná úprava směřuje k dokončení procesu změny chápání funkce povinného výtisku, který začal již v zákoně č. 106/1991 Sb., a předkladatel ji považuje za další nutný transformační krok v procesu přizpůsobování jak domácím tržním podmínkám, tak i obdobným právním úpravám v zemích Evropské unie. Povinný výtisk již není považován za akviziční zdroj, čemuž odpovídá omezení počtu odváděných publikací na nezbytně nutnou míru ve vazbě na záruku plnění základních funkcí povinného výtisku, kterými jsou vytvoření maximálně úplné konzervační sbírky národní produkce neperiodických publikací … zajištění maximálně úplné a pohotové bibliografické registrace národní produkce neperiodických publikací … ." In: Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se stanoví některé povinnosti při vydávání a veřejném šíření neperiodických publikací, publikována na URL: <http://www.psp.cz/eknih/1993ps/tisky/t135800.htm> [cit. 2005-12-15].
[14] Dosavadní právní úprava vycházela z existence Československa, proto upravovala odevzdávání povinných výtisků i slovenským příjemcům a opačně – odevzdávání p. v. slovenských povinných subjektů českým příjemcům. Jak Česká republika, tak i Slovenská republika, jako nástupnické státy České a Slovenské Federativní republiky v souladu s ust. čl. 1 odst. 2 ústavního zákona č. 542/1992 Sb., recipovaly stávající právní řád, takže v této praxi měly povinné subjekty od 1. ledna 1993 do přijetí nové úpravy pokračovat. Ovšem skutečnost byla poněkud jiná – smysl povinnosti odevzdávat p. v. – shromažďování výsledků vědy a kultury vzniklých na území toho kterého státu, v nových poměrech odpadl a mnohé povinné subjekty se tak necítily vázány povinností odevzdávat povinné výtisky příjemcům se sídlem nyní již v cizím státu. Nicméně, ne všechny zvolily tento přístup a některé pokračovaly i nadále v plnění svých povinností, nyní však víceméně z dobré vůle. I tak však celkový objem odevzdávaných p. v. klesl cca o 50 %, a to jak ve směru česko – slovenském, tak i slovensko – českém. (Do roku 1992 tvořily povinné výtisky ze Slovenska cca 10 % celkového ročního přírůstku českých příjemců. In: Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Důvodová zpráva k zákonu č. 37/1995 Sb., ASPI.)
[15] Zkratka užitá autorem, zákon ji neužívá.
[16] Termín autora, zákon jej neužívá.
[17] Jsou-li známá a autoři jejich uvedení výslovně nezakázali.
[18] Je-li znám.
[19] Bylo-li přiděleno. Z takto užité formulace vyplývá, že i bez tohoto údaje může být publikace veřejně šířena. Jde o zvláštní ustanovení k obecné tezi, že bez těchto údajů publikace veřejně šířena být nesmí.
[20] Ust. § 43a a násl. a § 588 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
[21] Termín zákonodárce.
[22] Při stanovení počtu příjemců p. v., ve srovnání s předchozí právní úpravou značně nižším, vycházel zákonodárce z myšlenky, že je "… třeba alespoň minimálně pokrýt obě základní funkce povinného výtisku, a to jak funkci konzervační, tak funkci bibliografickou. Toho lze dosáhnout zachováním uvedeného institutu, ovšem v naprosto minimalizované míře. Úprava bezplatného povinného výtisku, doplněná nově zavedenou nabídkovou povinností vydavatelů, je v existující situaci jedinou garancí zajištění kontinuity při budování a doplňování knihovních fondů, které jsou nepochybně významnou součástí kulturního bohatství naší země a paměti národa, a dává zároveň významným knihovnám přístup k informacím o produkci neperiodických publikací a možnost jejich nákupu, jež jsou nezbytnými podmínkami pro plnění základnách funkcí těchto knihoven." In: Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se stanoví některé povinnosti při vydávání a veřejném šíření neperiodických publikací, publikována na URL: <http://www.psp.cz/eknih/1993ps/tisky/t135800.htm> [cit. 2005-12-15].
[23] Při projednávání vládního návrhu zákona, kterým se stanoví některé povinnosti při vydávání a veřejném šíření neperiodických publikací, navrhl poslanec Petr Koháček vypuštění této skupiny navrhovaných oprávněných (k příjmu jednoho p. v. příslušné publikace) s poukazem na to, že přiznání práva p. v. těmto by bylo přijatelné, "kdyby se podařilo sjednotit v odborných kruzích pojem ,regionální výtisk´. Tento pojem má poměrně široký rozsah. Samozřejmě pokud by to byl výtisk vydaný v určitém regionu, není žádný problém. Je to velice jednoduché. Jenomže z hlediska bibliografie a z hlediska posuzování regionálního výtisku mají daleko větší význam publikace, které o regionu pojednávají. A potom nastávají velké spory o to, jak velký rozsah informací o určitém regionu musí v té které publikaci být, aby už to bylo označeno za regionální výtisk. Jsou názory, že to může být vlastně jedna věta a už kniha, která má třeba 500 stran, je už regionální výtisk. Protože se tam o zmíněném regionu mluví. Upozorňuji na to jako na nebezpečí, protože tento návrh zákona uvádí za neplnění povinnosti odvodu povinných výtisků až 50 tis. pokutu vydavateli, pokud tuto povinnost nesplní. Vzhledem k tomu, že v odborných kruzích je tento pojem velice nejasný a vzhledem k tomu, že tento návrh zákona zavádí vysokou sankci, domnívám se, že takto nejasnou povinnost uložit vydavatelům prostě nemůžeme. Proto navrhuji písmeno d) ze společné zprávy vypustit." In: Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Vládní návrh zákona, kterým se stanoví některé povinnosti při vydávání a veřejném šíření neperiodických publikací, zápis 28. schůze, 8. února 1995, publikován na URL: <http://www.psp.cz/eknih/1993ps/stenprot/028schuz/28-2.html#179> [cit. 2005-12-15]. K tomu podotýkám, že zákon v platném znění nehodnotí obsah dotčené publikace ve vztahu k nějakému regionu, ale pro to, aby ji bylo lze považovat za regionální, je rozhodné sídlo vydavatele. Zákonodárce kupodivu nebere v úvahu, že vydavatelem může být i fyzická osoba, pak by ovšem musel hovořit nejen o sídle, ale i o trvalém pobytu. K tomuto viz blíže pozn. 132. Na slova poslance Koháčka reagoval poslanec František Kozel: "… jenom mne přivedla v úžas argumentace kolegy Koháčka. Já bych jeho argumentaci ohledně regionálních výtisků knihoven atd. spíše zařadil do oblasti humoru než vážné argumentace. Kdybychom totiž skutečně uvažovali, že regionálním výtiskem je výtisk, který se týká svým obsahem určitého regionu, tak to skutečně věřím, že by nebylo v silách ani tohoto ministerstva kultury nebo kohokoli takovou vyhlášku dát dohromady. Regionální knihovna přece není knihovna, která shromažďuje, půjčuje knihy, které se týkají svým obsahem pouze regionu. Regionální knihovny, o kterých hovoříme, mají určitou územní působnost a já jsem přesvědčen, že i když můžeme mít třeba velmi rigorózní názory na úroveň práce ministerstva kultury, jsem přesvědčen, že je schopno vydat seznam okresů, ve kterých spádově tam tištěné knihy budou patřit určité regionální knihovně." In: tamtéž. Poslanec Jaroslav Soural navrhl rozšíření počtu oprávněných: "Jeden povinný výtisk knihovně Národního muzea v Praze. Jedná se o to, že tato knihovna má dlouhou tradici od roku 1854 a plní funkce, které jsou nenahraditelné, navazuje na tradice, které reprezentuje Jungmann, Dobrovský a další představitelé našeho národa. Domnívám se, že tato kontinuita by přerušena být neměla. … Jeden povinný výtisk knihovně Akademie věd ČR." Obdobně poslanec Jozef Wagner navrhoval: "…jeden povinný výtisk z příslušných oborů parlamentní knihovně v Praze…" Na slova poslance Wagnera reagoval poslanec Martin Přibáň: "… jako poslanec bych si přál, aby parlamentní knihovna obsahovala co možná nejvíce svazků a ptal bych se, jakým způsobem může tato významná a důležitá díla získat. Myslím, že parlamentní knihovna patří mezi ty knihovny, které si je mohou koupit. Jestliže zákonem rušíme povinné výtisky pro x knihoven a zrovna speciálně pro parlamentní knihovnu zákonem povinný výtisk přikážeme, tak to není příliš pěkné řešení." Obdobně poslanec Josef Ullmann: "Osobně se domnívám, že bychom se měli vyjadřovat poněkud poctivěji. Schválně používám slova ,poctivěji´. Tady se totiž de facto to, že je nějaký povinný výtisk, říká, že vydavatel financuje nějakou knihovnu, která má právo povinný výtisk dostávat. Bylo by daleko poctivější říci, že se rozhodujeme o tom, že nám vydavatelé budou financovat x knihoven, včetně parlamentní. Návrh na rozšíření povinného výtisku pro parlamentní knihovnu mně připadá již úplně kuriózní z tohoto pohledu: Je parlament orgánem vydavatelů nebo je orgánem celé společnosti, celého státu? Mají se tedy jeho potřeby sanovat z peněz vydavatelů nebo z peněz daňových poplatníků? Domnívám se, že se mají sanovat z peněz daňových poplatníků, protože parlament slouží celé společnosti, nikoli vydavatelům. Jestliže si filozofii přeložíme do takto srozumitelné řeči, zcela jasně vyplyne absurdita všech těch návrhů na rozšiřování povinných výtisků. S tím s dobrým svědomím nemohu souhlasit." Nakonec tedy pozměňujícím návrhům průchod nebyl dán. In: tamtéž.
[24] Zákon upravující povinnost odevzdávat p. v. tentokrát nestanovil, že tyto slouží ke konzervačním účelům (v případě Národní knihovny ČR ovšem jen jeden), vyplývá to ale z ust. § 9 odst. 1, v souvislosti s ust. § 2 písm. f), speciálního zákona č. 257/2001 Sb.
[25] Obdobně jako v pozn. 129, zde ovšem dle ust. § 10 odst. 2 téhož zákona.
[26] Obdobně jako v pozn. 129, zde ovšem dle ust. § 10 odst. 1 téhož zákona. Tato knihovna zasílá Národní knihovně ČR pro bibliografickou registraci bibliografický soupis obdržené literatury.
[27] Zákon však hovoří jen o vydavatelích se sídlem, tedy o právnických osobách. Tím, že vyhláška hovořila i o vydavatelích s trvalým pobytem, rozšířila povinnost odevzdávat regionální p. v. i na osoby fyzické. Protože tak činila nad rámec zmocnění daného zákonem, měla být pro vydavatele – fyzické osoby de iure neplatná.
[28] Ačkoliv novela zákona zrušila zmocnění MK k určení regionální příslušnosti jednotlivých knihoven s účinností od 1. ledna 2003, MK ji zrušilo až s účinností od 3. června 2003. Vzhledem k zániku zmocnění MK však účinnost dotčených ustanovení vyhlášky zanikla via facti již zánikem tohoto zmocnění.
[29] Ve zmocňujícím ustanovení zákona se hovoří obecně o vydavatelích (stejně tak vyhláška), nabídková povinnost se tedy týká jak právnických, tak i fyzických osob.
[30] Překladatel zákona (vláda) odůvodnil návrh na přijetí institutu nabídková povinnost tím, že "je třeba zabezpečit i dalším institucím, které dosud odebíraly povinný výtisk, přístup k produkci neperiodických publikací tak, aby mohly doplňovat své, v mnoha případech již přes sto let budované, knihovní fondy a aby mohly plnit informační a bibliografické funkce. Týká se to jak odborných – specializovaných knihoven, tak i knihoven, které plní funkci regionálních informačních center. V současných podmínkách totiž neexistuje ucelený a pohotový informační systém o produkci neperiodických publikací, a knihovny tak nemají možnost získat informace o vydávaných titulech, které jsou nezbytné pro plnění jejich funkcí. Zákonná úprava nabídkové vinnosti je tedy vyjádřením zájmu státu na zachování kontinuity budování jedinečných sbírkových fondů některých knihoven." In: Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se stanoví některé povinnosti při vydávání a veřejném šíření neperiodických publikací, publikována na URL: <http://www.psp.cz/eknih/1993ps/tisky/t135800.htm> [cit. 2005-12-15].
[31] Na základě zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů.
[32] Viz dále konkrétní příklad Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje – kapitola XVII.
[33] Zde zákon již výslovně počítá i s vydavateli – fyzickými osobami, na rozdíl od vlastního stanovení povinnosti odevzdávat regionální povinné výtisky, již stanoví jen vydavatelům se sídlem, tedy osobám právnickým.
[34] Na poradě Ministerstva kultury se zástupci krajských úřadů 28. února 2003 sdělili zástupci Pardubického kraje, že krajské úřady nebudou správní řízení v těchto věcech vykonávat, protože k tomu údajně chybí legislativní opora a motivace (sic!). Není však jisté, nakolik se jednalo o oficiální stanovisko všech krajských úřadů. In: Ministerstvo vnitra: Příloha č. 3 Zprávy o průběhu II. fáze reformy veřejné správy v 1. čtvrtletí 2003, publikována na URL: <http://www.mvcr.cz/reforma/zpravy/10pril3.html> [cit. 2003-08-19].
CITACE:
WALLIS, Ladislav Michael. Vývoj institutu právo povinného výtisku 5 :
první samostatná právní úprava povinnosti odevzdávat povinné výtisky ve
vztahu k neperiodickým publikacím – zákon ČNR č. 106/1991 Sb.,
o neperiodických publikacích.
Knihovna plus [online]. 2006, č. 2 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus62/wallis5.htm>.
ISSN 1801-3252.
| nahoru | |obsah| | archiv | | domů |
| index autorů | | index názvů | | index témat |