Knihovna v kapradí

Daniel Přibyl

Předloni tomu bylo 150 let od chvíle, kdy se Sbor musejní pro řeč a literaturu českou usnesl na vydání prvního slovanského souborného překladu Shakespearova dramatického díla. Nešlo jen o počin velikého národního, ale také odborně kritického významu. Záměrem bylo nově přetlumočit Shakespeara do češtiny, a to z anglického originálu a v původním rozměru, a vydat ho do roku 1864 k uctění třístého jubilea dramatikova narození. Na projektu se překladatelsky podílelo pět divadelníků a znalců Shakespeara, Jan Josef Čejka, Ladislav Čelakovský, František Doucha, Josef Jiří Kolár a Jakub Malý. O rok později, v roce 1855, vyšly první dva svazky. Po značných těžkostech byl roku 1872 cyklus završen.

Tento výjimečný projekt znamenal pro českou divadelní kulturu zásadní impuls pro recepci shakespearovského kánonu a založil také mimořádně pevnou tradici českého shakespearovského překladu. O půl druhé století později vznikl na katedře anglistiky brněnské Masarykovy univerzity ojedinělý projekt KAPRADÍ (akronym složený ze sousloví Knihovna překladů raného anglického dramatu), který si za cíl vytyčil postupné zmapování a digitální zpracování všech existujících českých překladů děl Williama Shakespeara a kromě toho také všech českých překladů starších anglicky psaných dramat. Projekt vznikl a dále vzniká za podpory dvou grantů financovaných Grantovou agenturou Akademie věd ČR, řešitelem je Mgr. Pavel Drábek, PhD. a na projektu se podílí řada spolupracovníků a odborných konzultantů.

Kapradí symbolicky vzdává hold fenomenálnímu úsilí českých překladatelů posledních dvou století, je ale především určeno k širokým studijním a kulturním účelům. Cílem bylo vytvořit elektronickou knihovnu všech existujících českých překladů staršího anglického dramatu, tedy her, napsaných v anglickém jazyce do roku 1850. Většina z této bohaté množiny téměř tisíce textů je dostupná v knihovnách a archivech pouze ve vzácných, starých vydáních. V některých případech se jedná o rukopisné nebo jinak ojedinělé texty, které jsou veřejnosti nepřístupné. Překlady jsou lokalizovány v archivech divadel, muzejí a dalších uměleckých institucí, v knihovnách, v soukromých archivech a pozůstalostech nebo ve školních fondech. Všechny starší texty jsou v podstatě rekonstruovány, neboť přepis do elektronické podoby je často komplikován nekvalitním pramenným textem; kromě knižních vydání se opisují nebo rozpoznávají strojopisy, rozmnoženiny, cyklostylové kopie, interní tisky divadel, inspiční, nápovědní a režijní knihy, rukopisy a jejich opisy, některé cenné úryvky a citace z nezvěstných překladů byly například lokalizovány v dobovém tisku nebo v korespondenci atd. Všechny tyto pramenné texty jsou bibliograficky zdokumentovány a pečlivě ofoceny, přepsány jednotnou metodologií do elektronické podoby a později ještě editorsky finálně zkorigovány. Studentům, badatelům, inscenátorům či nakladatelům se tak dostane po přihlášení do virtuální knihovny Kapradí možnost v jednoduchém rozhraní (spolupráce s Laboratoří pro zpracování přirozeného jazyka Fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně) snadno vyhledat například všechny české překlady Shakespearova Krále Leara anebo všechny české překlady her Richarda Brinsley Sheridana, ihned si tyto texty stáhnout v jednotné editorské úpravě v elektronické podobě a při dodržení příslušných autorských práv s texty dále nakládat. Vzniká tedy v českém kulturním prostředí zcela unikátní rozsáhlá elektronická edice, která aspiruje stát se cenným a praktickým materiálem pro výuku dějin divadla a anglického dramatu, českého překladu, a v neposlední řadě také při přípravě nových divadelních inscenací.

Od roku 2003, kdy byla zahájena práce na projektu, došlo k mnoha významných objevům, odhalením a zpřesněním. Především byla potvrzena zpochybňovaná domněnka: František Nevrla (1898-1982) byl prvním českým překladatelem, který vytvořil překlad celého díla Williama Shakespeara, tj. 37 dramat, 154 sonetů a 5 lyricko-epických básní. Překlad dokončil počátkem 60. let; přesto vyšlo ve strojopisných rozmnoženinách jen osm textů, zbytek zůstal v rukopise. Po více než půl století byl znovu nalezen rukopis překladu Krále Leara od Josefa Kajetána Tyla z roku 1835. Byly nalezeny dosud zcela neznámé první verze překladů Shakespeara od Josefa Jiřího Kolára ze 40. let 19. století. Ruční opisy překladů her Kupec benátský (1839) a Skrocení zlé ženy (1846), které byly nalezeny, se zásadně liší od později knižně vydaných verzí. Ve sbírce rukopisů Divadelního oddělení Národního muzea byly dále nalezeny původní překladové verze, které v 50. letech 19. století vznikaly pro uvedení na českém divadle – jako například Douchovy překlady Viola (tedy Deinhardsteinova vídeňská dramaturgie Večera tříkrálového, 1853) nebo Ján, král Anglický (1857). V téže sbírce Národního muzea byly lokalizovány neznámé překlady z 20. let her Johna Forda Škoda, že byla děvka (pod názvem Giovanni a Anabella) a Shakespearovy Marné lásky snahy (pod názvem Lásky lichá lest) od Zdeňka Gintla; dále byl identifikován ojedinělý překlad Shakespeara od Bohdana Kaminského, jinak výtečného překladatele Molièrových her, který v roce 1922 přeložil pro vinohradské divadlo Večer tříkrálový (rukopis byl veden jako anonymní). Překvapivě byl nalezen neznámý strojopis překladu Král Leara od Františka Vrby ze 40. let 20. století. V Divadelním ústavu v Praze byl nalezen dosud neokomentovaný překlad Bílé ďáblice Johna Webstera od Otokara Vočadla. Pro studenty a badatele byly elektronicky zpracovány obtížně dostupné úryvky z překladů Romea a Julie, Kupce benátského, Krále Leara a dalších Shakespearových her, které vycházely na pokračování ve 20. letech 19. století v časopise Vlastenecký zvěstovatel, a jejichž autorem je obrozenecký literát Josef Linda. Mnoho zapomenutých překladů bylo u příležitosti elektronického přepisu resuscitováno do ucelené ediční podoby – například překlady Františka Douchy a Josefa Jiřího Kolára z 50. let 19. století, nejstarší české překlady her Bena Jonsona, hry Sheridanovy, Fletcherovi ad. Důležitá je také kompletace díla významných českých překladatelů, jejichž práce nebyly nikde soustřeďovány: podstatná je revize díla Václava Renče (překvapivě nalezen tucet shakespearovských překladů), Jaroslava Krause (třináct překladů), Aloise Bejblíka či Břetislava Hodka.

Sběr a zpracování textů do virtuální knihovny Kapradí nadále pokračuje, v budoucnu by se měla stát součástí této knihovny také sbírka významných českých shakespearovských studií. Projekt Kapradí se již stihl osvědčit při výuce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, a to nejen při výkladu dějin anglického divadla a dramatu, ale také pro studium proměn českého jazyka, básnictví a české divadelní kultury. Projekt je k nahlédnutí (zatím v omezeném režimu) na adrese www.phil.muni.cz/kapradi.

Daniel Přibyl

Tento článek vznikl v rámci projektu Kapradí (Knihovna překladů raného anglického dramatu; http://www.phil.muni.cz/kapradi/), který je financován z grantů GAAV ČR "Elektronická knihovna překladů anglických dramat" (B9164305) a "Elektronická knihovna novějších překladů anglických dramat" (B901640501).

CITACE:
Přibyl, Daniel. Knihovna v kapradí. Knihovna plus [online]. 2006, č. 2 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus61/pribyl.htm>. ISSN 1801-3252.