|obsah|  |index autorů |  | index názvů |  | index témat | | archiv |

Knihovna plus

2006, číslo 1

Kdo je Ryhor Baradulin?

Františka Sokolová - Slovanská knihovna
Frantiska.Sokolova@nkp.cz 

U příležitosti nominace Ryhora Baradulina na Nobelovu cenu za literaturu se Národní knihovna České republiky rozhodla vydat výbor z　jeho díla. Publikace sbírky básní sice představuje zdánlivě určité vybočení z　profilu tohoto nakladatelství, ale ve skutečnosti jde o krok logický. Součástí Národní knihovny je totiž i světoznámé slavistické pracoviště - Slovanská knihovna, která se mimo jiné zabývá propagací slovanských literatur. A součástí jejích knižních fondů je rovněž rozsáhlá kolekce běloruské literatury, díky níž bylo možné sestavit reprezentativní výbor z　díla jednoho z nejvýznamnějších a nejznámějších běloruských básníků. Vydání této knihy je zároveň gestem naší solidarity s nezávislou, svobodnou a demokratickou běloruskou kulturou, jejímž je Ryhor Baradulin představitelem.

Přední běloruský básník Ryhor Baradulin se narodil 24. února 1935 ve vsi Haradok Vušackého regionu ve Vitebské oblasti. Pochází z　vesnice, podobně jako velký prozaik, jeho krajan a přítel Vasil Bykav. Na životní a umělecký vývoj obou z　nich měl zásadní vliv jejich venkovský původ. Nepřestali skutečnost kolem sebe citlivě vnímat a zachovali věrnost svému jazyku, národu i lidu, a lze říci, že i jejich odpovědný vztah k　světu má základ právě v　lidovém křesťanském duchu běloruského vesnice.

Život Baradulina, výjimečně talentovaného představitele básnické mládeže padesátých let, poznamenaly traumatické zážitky z　konce třicátých let a z　války - jako dítě se dokonce ocitl sám na obklíčeném území. Válečné motivy a otázka zodpovědnosti za sebe i za druhé provázejí jeho poezii od mládí. Záhy osiřel – s　matkou dlouho marně čekal na návrat otce, který zahynul jako velitel partyzánského oddílu. Synovská vděčnost, vztah k matce je jednou z　nejvýznamnějších motivací jeho činnosti. Matce, která vystavěla znovu jejich dům ve zničené vesnici, vděčí za mnohé; to ona ho seznámila s jazykem, s lidovými písněmi a zvyky, s　náboženstvím. Baradulin vystudoval Běloruskou státní univerzitu v　Minsku (1959) a stal se žurnalistou, později redaktorem literárního časopisu Polymja. Verše začal publikovat časopisecky od roku 1954 a první sbírku vydal v　roce 1959.

Baradulinovo dílo je bohaté co do žánrů (lyrika, poemy, satiry, humorné verše, knížky pro děti, literární kritika, eseje) i co do kvantity. Jeho originální přínos běloruské literatuře a kultuře je možno srovnat, pokud jde o lidovost, patriotismus i básníkův vztah k　matce, například s　dílem Jaroslava Seiferta. Baradulin je podobně oblíbený a blízký nejrůznějším typům lidí, ať už se jedná o příslušníky různých společenských vrstev, anebo jiných konfesí a názorů. Vyrostl z　lidové tradice. Žil v　intelektuálním prostředí velkoměsta; je však prostý a srozumitelný každému čtenáři. Jeho reflexívní lyrika se během let stále hlouběji zduchovňuje. V　posledních desetiletích psal také duchovní poezii, parafráze modliteb a biblických textů (žalmů aj.)

Baradulin, šokovaný po příjezdu na studie stavem své rodné řeči v　Minsku, zůstal věrný venkovu, kde se zachovala navzdory násilné rusifikaci běloruština i různá nářečí. Baradulinova zásluha o rozvoj a obohacování běloruského spisovného jazyka spočívá také v básníkově neúnavné a rozsáhlé překladatelské činnosti: od Adama Mickiewicze, Marka Chagalla, Borise Pasternaka či Bulata Okudžavu až po čečenského básníka Zelimchu Jandarbi nebo Karola Wojtylu. V　roce 1982 pobýval v　Čechách, což inspirovalo jeho cyklus veršů Gotika topolů (1982). Baradulin obdržel řadu cen za literaturu a v　roce 1992 byl jmenován národním básníkem Běloruska. V　roce 2006 byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu za životní dílo a za sbírku duchovní lyriky Ksty (Kříže), kterou vydala roku 2005 římskokatolická farnost sv. Šimona a Heleny v　Minsku.

Výbor z　Baradulinova díla, který vychází pod názvem Žít!, je sestaven z　těchto básnických sbírek a publikací: Belaja jablynja hromu (1979), Vybranyja tvory u dvuch tamach (1984), Zbor tvorau 2-3 (1998-1999), Samota palomnictva (1990), Jevanhelle ad Mamy (1995), Bosaja zorka (2000), Ksty (2005), Runy Perunavy (2006), Krasa i sila. Antalohija belaruskaj paezii XX stahoddzja (2003).

CITACE:
Sokolová, Františka. Kdo je Ryhor Baradulin? Knihovna plus [online]. 2006, č. 1 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus61/sokolova.htm>. ISSN 1801-5948.

| nahoru | |obsah| | archiv | | domů |

 | index autorů | | index názvů | | index témat |