|obsah|  |index autorů |  | index názvů |  | index témat | | archiv |

Knihovna plus

2012, číslo 1

Řízení rozvoje odborných kompetencí pracovníků knihoven v Polsku

Maja Wojciechowska / Gdaňská univerzita, Polsko / maja.wojciechowska@gmail.com

Resumé:

Klíčová slova: odborné kompetence – zvyšování kvalifikace – řízení lidských zdrojů – řízení knihoven.

Summary:

Keywords: professional competences – human resources management – library management.

Úvod

V několika posledních letech můžeme zaznamenat změny v organizaci knihoven a způsobu řízení rozvoje odborného růstu personálu těchto institucí. Zatím se model vzdělávání a profesního rozvoje personálu knihoven mění jen pomalu a ukazuje se jako nepříliš dobrý. Předpoklad pro určitou pracovní pozici, založený na prospěchu studenta či kandidáta a ověřitelném předložení diplomů, certifikátů, atestačních vysvědčení a dalších dokladů způsobilosti, není pro mnoho zaměstnavatelů dostatečně uspokojivý. Znalosti získané během studia mají často vysoce teoretický charakter, kdežto na trhu práce jsou požadováni absolventi s praktickými dovednostmi a možnostmi rozvoje těchto kompetencí, které do budoucna zaručí adaptaci knihoven na nové potřeby. Jen těžko lze předvídat, jak se budou knihovny měnit a jaké požadavky budou kladeny na jejich pracovníky. Oceňovány již nejsou jen dosažené znalosti (ačkoliv je to základ, kterým by každý knihovník měl disponovat), ale schopnost učit se, ochota se rozvíjet a získávat nové odborné kompetence a zvyšovat si kvalifikaci.

Koncepce a rozvoj kompetencí

Zvýšený zájem o pracovní kompetence se objevil koncem osmdesátých let 20. století, kdy začal převládat názor, že úspěchy ve škole a vynikající výsledky při absolvování testů inteligence nezaručují efektivitu v budoucí práci. Velké mezinárodní společnosti, specializující se na rozvoj nových technologií, pak začaly připravovat modely požadavků na kompetence pro své pracovníky. To bylo nezbytné, protože změny v požadavcích na různé pracovní pozice přicházely jedna po druhé tak rychle, že se staré tradiční popisy pracovních pozic stávaly nevyhovujícími a musely být rychle aktualizovány. Navíc srovnávání schopností umožnilo identifikovat ty, které pracovníci nově získali. Dnes jsou u mnoha pracovních pozic popisy kompetencí běžnějším nástrojem personální politiky než klasické popisy práce na určité pozice a prosté seznamy pracovních povinností. Tento nástroj je stále častěji využíván knihovnami, obzvláště těmi, které od pracovníků vyžadují odbornou angažovanost, pružnost a intelektuální "mobilitu".

Podle populárních slovníkových definic je kompetence: "rozsah něčích znalostí, dovedností a zkušeností umožňující mu vyjádřit své mínění k určitému tématu, adekvátně plnit úkoly a rozhodovat". Tato definice má nicméně statistický charakter a plně neodráží význam kompetencí, které jsou spíše připraveností a možností provést některé akce než jejich účinkem. Proto stojí za to citovat slova Grzegorze Filipowicze, který kompetence definuje jako "dispozice v rozsahu znalostí, dovedností a postojů, které umožňují plnit úkoly na odpovídající úrovni". Tentýž autor tvrdí, že základním rysem kompetence je její vztah k určitému úkolu nebo odborným činnostem. Kompetence je základem skryté vlastnosti, která se projevuje v chování". Tak například klient obsluhovaný v knihovně vyžaduje, aby knihovník měl celou řadu kompetencí, jako jsou znalosti, komunikační dovednosti, ochota pomoci, někdy i trpělivost a dovednost využívat technické přístroje potřebné v procesu vyhledávání.

Podle definice Claude Lévy-Leboyera kompetence jsou: "soubor dovedností a znalostí, typických jednání, standardních postupů, způsobů porozumění, které mohou být použity bez nového učení". Kompetence jsou různé podle schopností a charakterových rysů; co je však pro kompetence podstatné, je nutnost jejich získávání a rozvíjení. Kompetence se rodí jako výsledek zkušenosti, získaných poznatků, dovedností, osobnostních rysů a vlastní inteligence. "Jsou souborem návyků chování, kterých někteří lidé získají více. Následuje je fakt, že v určité situaci tito lidé jednají účinněji. Tento soubor návyků chování […] využívá schopností integrovaným způsobem, uplatňují se rysy osobnosti i získané znalosti." Kompetencím se nelze naučit stejným způsobem, jako se někdo naučí teoretickým znalostem, ale také nejsou vrozenými dovednostmi, nýbrž se rozvíjejí jako výsledek získaných znalostí a zkušeností.

Kompetence mohou být rozvíjeny během celého procesu výchovy a vzdělávání, ale také po jeho ukončení. Proto mohou být rozděleny do následujících čtyř základních kategorií.

1. Kompetence získané v procesu primárního vzdělávání, během vzdělávání na základní škole, na gymnáziu či střední škole (ta je poslední částí povinného vzdělání jako např. v Austrálii, Kanadě, Hongkongu, Japonsku, Malajsii, Jižní Korey, Singapuru, na Tchaj-wanu a v USA - pozn. překl.).
2. Kompetence získané během odborného vzdělávání, jako například na obchodních školách, technických školách nebo vysokých školách určitého zaměření.
3. Kompetence získané jako výsledek permanentního vzdělávání pro dospělé (celoživotního vzdělávání) paralelně při výkonu odborné práce.
4. Kompetence získané díky plnění profesních povinností.

Odborné kompetence jsou obvykle spojeny s určitými úkoly nebo charakterem činnosti. Práce v knihovně mohou vyžadovat různé kompetence – určité kompetence jsou vyžadovány k zajištění činnosti na pracovních pozicích přímo v knihovně, jiné k zajištění metodické činnosti či práce s dětmi a další pak pro práci řídících pracovníků. Kompetence interpersonálního charakteru nebo řídící povahy lze obecně rozdělit do tří základních skupin:

• všeobecné kompetence,
• specifické kompetence,
• technické kompetence.

Odborné řízení rozvoje kompetencí je prvkem procesu řízení lidských zdrojů a jedním z mnoha faktorů, ze kterých se skládá usměrňování rozvoje kariérního růstu personálu. Proces řízení zvyšování kompetencí sestává z celé řady činností, která zahrnuje:

• analýzu pracovní pozice a popis požadovaného souboru kompetencí,
• testování pracovníkova zdroje kompetencí,
• plánování rozvoje zvyšování kompetencí,
• proces rozvoje zvyšování kompetencí,
• měření rozvoje kompetencí.

Analýza pracovní pozice a popis požadovaného souboru kompetencí se zakládá na vytváření požadavků, ale také na osobnostních rysech, schopnostech a kompetencích, které jsou podstatné pro určitou pracovní pozici nebo během plnění určitých funkcí. Tyto kompetence mohou být děleny na základní (tzv. všeobecné), které jsou podstatnou podmínkou k řádnému plnění pracovních povinností, a dodatkové (tzv. specifické, doplňkové), jejichž nabytí zvyšuje kvalitu práce a efektivitu pracovníkovy činnosti. V důsledku různorodého charakteru určitých jednotlivých činností není možné vytvořit univerzální seznam kompetencí podstatných pro práci v knihovně. Dokonce pracovní pozice, která se v různých knihovnách stejně pojmenovává, může být spojena plněním rozdílných povinností a úkolů. To je důvod vytváření tak zvaných okruhů kompetencí, které zahrnují obecné skupiny kompetencí (jež mají být upravovány v závislosti na individuálních potřebách knihovny) a jejichž úroveň závisí na charakteru práce, obsazené pracovní pozici a zastávaných funkcích. Na základě tohoto okruhu kompetencí jsou zpracovávány tzv. individuální seznamy kompetencí, jež berou v úvahu charakter knihovny, organizační uspořádání, strategické cíle a požadavky kladené na určitou pracovní pozici. Tyto seznamy by měly být vyplněny také podrobnými definicemi kompetencí, aby se sjednotila terminologie a vyloučily chyby způsobené různou interpretací pojmů.

Zkoumání zdrojů kompetence je založeno na kontrole, zda určitým typem kompetence pracovník disponuje. Tento typ průzkumu může být proveden z iniciativy řídícího personálu, aby se plně využily možnosti pracovníků. Pracovníkovi budou zadány úkoly týkající se jeho potenciálu. Cílem by měla být identifikace potřeby náboru nových pracovníků nebo přání knihovníka, jak vést vlastní odborný rozvoj co nejlépe. V každém případě by knihovník měl mít přístup k výsledkům testů. Nejjednodušší metoda zkoumání kompetencí je kontrola účinků jejich používání, neboli kdy určitá kompetence způsobí plnění úkolů určitým způsobem. Bohužel ne pro každý druh kompetencí jsou takové testy možné. Jako příklad mohou sloužit kompetence v oblasti informačních technologií, které vedou k vyhledání určité konkrétní informace v knihovně. Proto existují kompetenční testy o mnoha rozměrech, jako např. analýzy rozhodujících akcí nebo referenční seznamy. Je dobré, když tyto kompetenční testy jsou korelovány s testy inteligence, protože některá dobře rozvinutá pole (kategorie, typy) inteligence umožňují osvojení si zvláštních kompetencí, ačkoliv nezaručují jejich získání. Navíc kromě kompetencí již získaných pracovníkem, je pro něj podstatné disponovat schopnostmi a vlastnostmi, které mu umožní získávat další kompetence.

Plánování rozvoje kompetencí je nezbytné pro úspěšnou a efektivní práci potenciálního řízení. Proto by měl každý průzkum zdrojů kompetencí ukončen startem plánu profesního rozvoje knihovníka.

Proces rozvoje kompetencí je založen na zdokonalování již získaných kompetencí a získávaní nových. Podle Grzegorze Filipowicze má disponování kompetencemi pět stupňů. Na prvním stupni je nedostatek vůle k osvojování kompetencí, nedostatečné chování naznačující vůli k jejich rozšiřování a využívání v činnosti; na druhém stupni je osvojená kompetence na základní úrovni, je využívána nepravidelně a aktivní podpora zkušenějších pracovníků je nezbytná;na třetím stupni je osvojená kompetence na dobré úrovni a umožňuje praktické využití u sebe i u jiných při plnění odborných úkolů; na čtvrtém stupni je osvojená kompetence na velmi dobré úrovni, umožňuje dobré plnění zadaných úkolů v určité oblasti a předávání vlastních zkušeností jiným; na posledním pátém stupni je osvojená kompetence na dokonalé úrovni, pracovník má schopnost kreativního myšlení a rozvíjení znalostí, dovedností a odpovídajících postojů k určitému okruhu činností. Základní podmínkou rozvoje kompetence je motivační faktor a také schopnost mobilizace a ochota pracovníka. Není možné, dokonce ani po nejlepším školení, dosáhnout u pracovníka zvýšení kompetencí, neprojevuje-li žádnou aktivitu. Proto je, během plánování akcí na podporu kompetenci, zvažován rozvojový potenciál, což dokládá webová matice.

Tab.1. Rozvojový potenciál a kompetence pracovníků knihoven v současnosti

Zdroj: FILIPOWICZ, G. Zarządzanie kompetencjami zawodowymi. Polskie Wydawnictwo Ekonomiczne, Warszawa 2004, s. 31.

Měření rozvoje kompetencí je neobyčejně důležitým prvkem řídící práce, protože kompetence nejsou statickým prvkem a mohou být získány během odborné činnosti. Jejich škála se mění a pod vlivem provedených úprav může rozvoj zaznamenat proměny, omezení a také atrofii.

Je nepochybné, že připravenost na rozvoj odborných kompetencí je ovlivněna mnoha faktory, více či méně specifickými. Ty, které je možno jednodušeji identifikovat a definovat zahrnují:

• životní zkušenosti získané v různých situacích, v různém prostředí a také tak zvané biografické a ekologické faktory;
• široké znalosti, které zaručují důvěrnou obeznámenost s různými typy jednání a chování a tak zvanými kognitivními kontexty;
• nadšení, angažovanost a zájmy vedoucí k rozvoji lidstva kromě činnosti spojené s odbornou prací;
• psychologické vlastnosti a životní postoje obklopující rozvoj, získávání poznatků, dovedností a kompetencí;
• věk, protože mladí lidé mají statisticky méně způsobů systematického jednání, neosvojují si vzory jednání a pravidla působení a fungování;
• přesvědčení o efektivitě vlastního jednání, sebevědomí a uspokojení jak v soukromé tak profesní sféře;
• přijímání nových výzev a neobvyklých úkolů, které vyžadují mentální aktivitu, osobní angažovanost a tvořivost;
• zajištění vhodných podmínek k rozvoji kompetencí zaměstnavatelem jak v materiální, tak také v emocionální sféře (motivace).

Kompetence v knihovnické práci

V polském knihovnictví byl problém přípravy personálu pro práci v knihovnách poprvé pojednán Joachimem Lelewelem. Uvažoval o knihovnické práci jako o nezávislé profesi vyžadující zvláštní kvalifikace, kompetence a vlastnosti vědeckého charakteru a o knihovnících jako lidech "disponujících vzděláním, ochotných a užitečných, znajících jazyky, majících historické a biografické vědomosti, důvěrně obeznámených s literaturou všech vědních oborů, kteří se dovedou jasně orientovat ve vědách a mají encyklopedické znalosti, přečetli mnoho knih a dobře je znají", kteří se navíc vyznají v paleografii, diplomacii, všeobecné klasifikaci věd, dějinách knihoven a mají také dovednosti v oblasti knižní vazby a vlastnosti jako sebeovládání, kultivovanost, vyrovnanost, pochopení, mírumilovnost, takt, svědomitost a pořádnost. Jak můžeme vidět, většina požadavků, které knihovníka charakterizují, zůstává stále beze změn. Největší rozdíly v rozvoji škály odborných kompetencí jsou spojeny s rozkvětem nové technologie. Podstata práce knihovníka zůstává nezměněna. Navíc, Lelewel jako první naznačil nezbytnost rozdělení práce v knihovnách a vytváření okruhu odpovědností pro určité pracovníky.

V praxi dnešních knihoven, stejně tak jako v jiných oblastech, stále častěji kromě klasických požadavků ověřitelných diplomem, vyžadují zaměstnavatelé od kandidátů na určitou práci přehled přesně zpracovaných kompetencí. Větší důraz je kladen na pracovníkovu dovednost přijmout podmínky a požadavky určité knihovny, ochotu nepřetržitě se odborně rozvíjet, dovednost využívat už získaných zkušeností a znalostí a schopnost osvojovat si nové kompetence, je-li to třeba. Disponování určitými teoretickými znalostmi se stává jen jedním z mnoha požadavků.

Kompetence v knihovnách jsou různorodé a závisí na typu knihovny, charakteru činnosti, charakteristice uživatelů, kvalitě organizačního uspořádání, cílech atd.

V Polsku základní kvalifikace knihovníka a dosažení dalších kariérních stupňů a řídících pozic v určitých typech knihoven regulují zákony a předpisy. Tato pravidla se však udržují pouze v kategorii velmi obecných požadavků na kvalifikaci, které mohou být potvrzeny formální cestou na základě diplomů a certifikátů. Jde o doklady, jež zahrnují:

• vzdělání, což znamená vysokoškolské vzdělání, rekvalifikační kurzy a další formy vzdělávání;
• období zaměstnanosti;
• vědecké, didaktické a odborné úspěchy.

Co je opomenuto, jsou dovednosti a schopnosti, které nejsou oceněny žádnou formou certifikátu, které jsou však často zaměstnavateli vysoce hodnoceny pro jejich praktické dimenze.

Základní zákon popisující kvalifikaci knihovníků je Předpis ministra kultury a umění z 9. března 1999 o kvalifikačních požadavcích opravňujících k získání pracovních pozic v knihovnách a prohlášení ke kvalifikačnímu režimu, který je zaměřen většinou na pracovníky zaměstnané ve veřejných knihovnách. Kvalifikační předpoklady vysokoškolských knihovníků jsou stanoveny zákonem z 27. července 2005, nazvaném "Zákon o vysokoškolském vzdělání", dekretem ministra pro vědu a vysokoškolské vzdělání z 22. prosince 2006 o odměně za práci a udělování ostatních výhod spojených s prací zaměstnanců veřejných škol a dekretem ministra pro vědu a vysokoškolské vzdělávání z 21. srpna 2006 o kandidátech získání diplomu knihovník a diplomu pracovník dokumentace a vědeckých informací, které kladou důraz na mimořádnou úroveň práce a teoretické znalosti prokázané odbornou zkouškou. Kvalifikace nutná pro práci s mladými čtenáři je upravena dekretem ministra národního školství a sportu z 10. září 2002 o specifické kvalifikaci vyžadované od učitelů a popisující školy a případy ve kterých lze zaměstnat učitele, kteří nemají vysokoškolské vzdělání a kteří nemají ukončenou odbornou pedagogickou školu a také tzv. Učitelská karta a zákon z 26. ledna 1982 společně s pozdějšími změnami. Proces posuzování odborné kvalifikace pro cizince a občany, kteří nezískali vzdělání v rámci hranic země je upraven dekretem ministra kultury a národního dědictví z 13. listopadu 2008 o přijímacím školení a testu dovedností za účelem zjištění kvalifikace pro knihovnickou práci.

Kvalifikační předpoklady pro absolventy prvního a druhého stupně studia knihovnictví jsou popsány ve Standardech Ministra pro vědu a vysokoškolské vzdělávání, které vstoupily v platnost v roce 2007. Podle zmíněných údajů by absolvent bakalářského studia a držitel bakalářského diplomu měl:

• mít všeobecné znalosti týkající se informačních zdrojů z oblasti vědeckých informací a knihovnictví;
• znát metody a postupy používané v informačně-knihovnické praxi;
• mít dovednosti k efektivnímu vyhledávání, výběru, hodnocení informační kvality a vytváření informací;
• mít dovednosti k efektivnímu vyhledávání, výběru;
• znát metody práce se čtenáři, uživateli a metody vzdělávání uživatelů;
• vědět, jak podporovat akce knihovny, informace a čtení;
• znát copyright a knihovnické a informační zákonodárství;
• být připraven pracovat v různých institucích v oblasti veřejné komunikace, kultury, vzdělávání, obchodu, vědy a administrativy pokud jde o shromažďování, zpracovávání a zpřístupňování dokumentů a informačních souborů o dokumentech a informačních systémech;
• být připraven pracovat ve všech typech knihoven, informačních středisek, bibliografických pracovišť, vydavatelství, archivů, knihkupectví a vzdělávacích institucích (po absolvování kurzu pro učitele);
• být schopen využívat znalostí a dovedností podle etických zásad;
• být schopen řešit odborné problémy, být schopen pracovat v týmu a efektivně komunikovat s okolím;
• být přístupný změnám, inovacím a disponovat dovedností přizpůsobivosti měnícímu se prostředí;
• být ochoten permanentně se vzdělávat a profesně se zdokonalovat;
• znát cizí jazyk;
• být připraven na druhý stupeň studia.

Jak můžeme vidět na základě uvedených bodů, kvalifikační předpoklady stanovené ministerstvem jsou z velké části řadou teoretických požadavků, jako jsou např. znalosti práce se čtenářem. Jsou však také požadavky jasně praktického charakteru, jako je např. dovednost vedení podpůrných akcí nebo práce s kolektivem.

Jiný seznam kvalifikačních předpokladů byl zpracován pro doplňkové studium k získání titulu Master. Podle těchto standardů by absolvent měl mít:

• rozšířené znalosti z oblasti vědeckých informací a knihovnictví a být důvěrně obeznámen s výzkumnými metodami umožňujícími řešit vědecké problémy;
• dovednosti zaručující řešení odborných problémů a rozhodování v neobvyklých situacích;
• předpoklady k rozvíjení vlastní odborné kariéry spojené s vedením a řízením v knihovnách a informačních institucích, vedením projektů v oblasti elektronických informací, plánováním a realizací informační politiky jak v odborném, tak teritoriálním smyslu a vedením vědeckých a výzkumných operací v oblasti vědecké práce v knihovnictví a práce ve vzdělávacích institucích (po splnění pedagogického minima);
• návyky permanentně se vzdělávat a odborně rozvíjet a také kritický myslet včetně uplatňování vstřícného postoje k inovacím v souvislosti s informačními a komunikačními technologiemi a pokrokovými tendencemi v knihovnictví, knižním obchodě, vydavatelské politice a archivnictví;
• schopnost přijímat změny v oblasti informací a elektronických médií;
• řešit výzkumné problémy a absolvovat doktorandské studium.

Standardy pro druhý stupeň vzdělávání od absolventů vyžadují v mnohem větším rozsahu odborné kvalifikační předpoklady praktického charakteru. Obzvláště je kladen důraz na kompetence v oblasti vlastního vědeckého výzkumu.

Seznamy kvalifikačních předpokladů pro absolventy studia knihovnictví uvedené výše procházejí jistými modifikacemi, změnami a prověřováním, jež závisí na specifikách a charakteru určitých škol. Příklady kvalifikačních požadavků kladených na absolventy jsou zveřejněny na webových stranách univerzit, které poskytují vzdělání v oblasti vědeckých informací a knihovnictví.

Pro srovnání, na webových stránkách ALA (Americká knihovnická asociace) můžeme najít standardy v oblasti kompetencí pro vysokoškolské studium pracovníků zaměřených na vědecké informace rozdělené do pěti základních skupin:

• dovednost určit druh a obor vyhledávaných informací;
• dovednost získat přístup k vyhledávané informaci;
• dovednost kriticky zhodnotit informaci a zdroj, jeho původ a zařadit jej do poznatkové báze;
• dovednost využívat informací individuálně i v rámci týmové práce k plnění určitého úkolu při respektování etických pravidel a zákonů během vyhledávání a využívání informací;
• povědomost o mnoha právních, sociálních a ekonomických otázkách spojených s využíváním informací.

Shrneme-li všechny tyto informace týkající se kompetencí, stojí za to zmínit klasifikaci, kterou navrhla Miroslawa Majewska. Autorka rozlišuje pět základních skupin kompetencí, kterými by měl moderní knihovník disponovat. Zahrnují:

• Praxeologické kompetence – vyjadřující knihovníkovu schopnost efektivně plánovat, organizovat, realizovat, řídit a hodnotit knihovnicko-informační procesy.
• Komunikační kompetence – vyjadřující efektivním jazykem chování ve vztahu knihovník, čtenář, uživatel.
• Kooperační kompetence – vyjadřující efektivně prosociální jednání a integrační způsobilost knihovníka v sociálním prostředí.
• Tvůrčí kompetence – vyjadřující inovativní, netradiční charakter knihovníkovy činnosti.
• Kompetence pro oblast informačních technologií – vyjadřující efektivní využití moderních informačních a mediálních technologií.

Obzvláště velká pozornost je v posledních letech věnována potřebě knihovníka získávat kompetence spojené s rozšiřováním nových technologií včetně internetu, grafických programů, počítačových zařízení a automatizovaných knihovnických systémů. Tyto kompetence nejsou v knihovnické praxi příliš vidět, ale jsou více a více nepostradatelné k uspokojení očekávání zaměstnavatelů i čtenářů. Aby bylo možno zjistit, do jaké míry knihovníci disponují souborem těchto kompetencí, jež jsou uživateli od nich očekávány, byl proveden průzkum, jehož se zúčastnilo 450 respondentů ze 3 komunit: uživatelé knihoven, knihovníci a studující knihovnictví. Mezi testovanými knihovníky byla většina těch, kteří během své odborné praxe jakékoliv měření odborných kompetencí, charakterových vlastností, osobnostních schopností, dovedností nebo inteligence neabsolvovala. Jen méně než 1 % knihovníků bylo testováno se zaměřením na charakterové vlastnosti nebo osobnostní schopnosti, což může mít klíčový význam během rozdělování odborných funkcí či povinností (neboť jiné charakterové vlastnosti jsou upřednostňovány v oddělení zpracování fondů a úplně jiné jsou např. podstatné při práci s dětmi). Také kompetence zaměřené na inteligenci a schopnosti byly zjištěny jen zřídka (méně než u jednoho procenta zkoumaných). Na otázky o potřebných charakterových vlastnostech, odborných kompetencích a schopnostech, které by měly charakterizovat odborného knihovníka, byly relativně podobné odpovědi a lišily se jen málo. Může být tedy akceptováno, že obraz dobrého knihovníka je shodný jak u čtenářů, tak také u studentů a také u lidí z knihovnické praxe. Níže jsou odpovědi seřazeny do přehledné tabulky.

Zdroj: vlastní práce autorky

Jak vyplývá z výše uvedeného přehledu, hrají v knihovnické práci dovednosti v oblasti mezilidských vztahů a znalost nových technologií podstatnou roli. Obzvláště velká pozornost byla věnována trpělivosti, ačkoliv je těžké říci, zda respondenti mínili trpělivost při vykonávání vlastních činností (např. při katalogizaci prováděné mnoho hodin) nebo trpělivost nutnou pro výkon služby čtenářům. Je tedy zajímavé, že někteří knihovníci naznačovali nutnost asertivity při kontaktu s uživateli a jiní oceňovali schopnost uklidňovat spory a široce chápali vyšší vnímavost. Bohužel není knihovnická práce podle názoru uživatelů považována za příliš náročnou na získané znalosti a inteligenci. Knihovníci častěji zmiňovali nezbytnost vlastního rozvoje a rozšiřování škály kompetencí. Čtenáři považovali za podstatné čistě znalost literatury, vydavatelského trhu a cizích jazyků. Mezi řidčeji zmiňované požadavky patřily tyto: dobré vystupování, tělesná kondice, angažovanost, vyrovnanost, loajalita, sebedůvěra, přesnost, citlivost, organizace a dobrá organizace práce, dynamičnost, typicky manuální schopnosti a dovednost rychle číst. Bohužel je nutno zmínit také malou potíž, kterou respondenti měli s rozlišováním charakterových vlastností, schopností a kompetencí (ačkoliv bylo podrobně vysvětleno, oč jde).

Analýza rozvoje kompetencí profesionálních knihovníků je užitečná i pro další výzkumy z této oblasti a srovnávání za účelem zjištění změn, které v této oblasti proběhly. Za zmínku stojí také analýza provedená v roce 1991 Institutem knihy a četby Národní knihovny (tab. 2, 3, 4).

Tab. 2. Názory knihovníků na nejdůležitější složku knihovnické práce

Zdroj: Zpracováno na základě publikace KRAJEWSKA, A.; RUSEK, A. Słuchacze zaocznych policealnych szkół bibliotekarskich. Stowarzyszenie Bibliotekarzy Polskich lat osiemdziesiątych w oczach bibliotekarzy. Biblioteka Narodowa, Warszawa 1994, s. 43.

Zdroj: Zpracováno na základě publikace KRAJEWSKA, A.; RUSEK, A. Słuchacze zaocznych policealnych szkół bibliotekarskich. Stowarzyszenie Bibliotekarzy Polskich lat osiemdziesiątych w oczach bibliotekarzy. Biblioteka Narodowa, Warszawa 1994, s.42.

Tab. 4. Odborná příprava a názory na jmenování a odborné předpoklady

Zdroj: Zpracováno na základě publikace: RUSEK, A. Poloniści i inni. Absolwenci szkół wyższych niebibliotekoznawcy o pracy w bibliotece i zawodzie bibliotekarza. Biblioteka Narodowa, Warszawa 1994, s. 76.

Požadavky, které pracovníci oboru spojují s profilem řízení informací, neustále vzrůstají. Očekává se řešení stále složitějších problémů a vyrovnávání se s proměnlivými, novými a často komplikovanými situacemi. Není mnoho absolventů vysokých škol, kteří jsou schopni okamžitě po skončení studia plnit očekávání zaměstnavatele. Řešení nemůže být v očekávání ideálních kandidátů pro práci v knihovně, ale předpoklad, že se každý člověk mění, prochází proměnami a vývojem, neznamená, že je vlastníkem neměnného seznamu vlastností a dovedností. Proto je důležité, abychom byli schopni určovat soubory kompetencí, charakterové vlastnosti a dovednosti, které umožní rozvoj knihovnické práce, osvojování nových souborů dovedností, přijatelných pro zaměstnavatele, knihovnu i čtenáře a uspokojí potřeby trhu v budoucnosti.

Překlad PhDr. Miroslav Ressler

Literatura:

FILIPOWICZ, G. Zarządzanie kompetencjami zawodowymi. Polskie Wydawnictwo Ekonomiczne, Warszawa 2004.

POCZTOWSKI, A. Zarządzanie zasobami ludzkimi. Polskie Wydawnictwo Ekonomiczne, Warszawa 2007.

KRAJEWSKA, A.; RUSEK, A. Słuchacze zaocznych policealnych szkół bibliotekarskich. Stowarzyszenie Bibliotekarzy Polskich lat osiemdziesiątych w oczach bibliotekarzy. Biblioteka Narodowa, Warszawa 1994.

RUSEK, A. Absolwenci szkół wyższych niebibliotekoznawcy o pracy w bibliotece i zawodzie bibliotekarza. Biblioteka Narodowa, Warszawa 1994.

LÉVY-LEBOYER, C. Kierowanie kompetencjami: bilanse doświadczeń zawodowych. Poltext, Warszawa 1997.

OLEKSYN, T. Zarządzanie kompetencjami: teoria i praktyka. Oficyna Ekonomiczna, Kraków 2006.

Słownik 100 tysięcy potrzebnych słów. Wydawnictwo Naukowe PWN, Warszawa 2005.

Słownik języka polskiego PWN. Wydawnictwo Naukowe PWN, Warszawa 2006.

Wielki słownik wyrazów obcych PWN. Wydawnictwo Naukowe PWN, Warszawa 2005.

ADAMIEC, M. Od osobowości do plastyczności – nowe spojrzenie na kompetencje ludzkie. In Kapitał ludzki w dobie integracji i globalizacji. Ed. B. Kożusznik. Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, Katowice 2005, p. 103-127.

BILINSKI, L. Kwalifikacje bibliotekarzy według prawa unijnego. In "Bibliotekarz” 2009, nO 3, p. 28-30.

BILINSKY, L. Kwalifikacje zawodowe bibliotekarzy samorządowych. In "Bibliotekarz” 1991, nO 9, p. 4-6.

WITKOWSKI, S. A. Assessment-Center – kolejne rozczarowanie? In Kapitał ludzki w dobie integracji i globalizacji. Ed. B. Kożusznik. Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, Katowice 2005, p. 128-138.

American Library Association. Information Literacy Competency Standards for Higher Education. [online]. Access: 17.03.2009. Dostepny od WWW: <http://www.ala.org/ala/mgrps/divs/acrl/standards/informationliteracycompetency.cfm#stan />.

MAJEWSKA, M. Kompetencje bibliotekarza wobec zmian społecznych i edukacyjnych. [online]. Access: 31.03.2009. Dostepny od WWW: <http://e-pedagogiczna.edu.pl/upload/file/dokumenty/jarocin6.pdf />.

Ministerstwo Nauki i Szkolnictwa Wyższego. Standardy kształcenia dla kierunku studiów: informacja naukowa i bibliotekoznawstwo. [online]. Access: 17.09.2009. Dostepny od WWW: <http://www.bip.nauka.gov.pl/bipmein/index.jsp?place=Lead07&news_cat_id=117&news_id=982&layout=1&page=text />.

WIECKOWSKA, H. Joachim Lelewel o zawodzie bibliotekarza. [online]. Access: 31.04.2009. Dostepny od WWW: <http://www.ibi.uni.wroc.pl/roczniki/HWieckowska/HWieckowska.pdf />.

CITACE:
Wojciechowska, Maja; Ressler, Miroslav. Řízení rozvoje odborných kompetencí pracovníků knihoven v Polsku. Knihovna plus [online]. 2012, č. 1 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus121/wojciech.htm>. ISSN 1801-5948.

| nahoru | |obsah| | archiv | | domů |

 | index autorů | | index názvů | | index témat |