Rok 2003, roč. 14, č. 4, s. 284-286 Podzimní
setkávání v Olomouci Odborné konference o problematice historických a vzácných knižních fondů
Zamyšlení na začátek Žijeme ve světě dravého informačního proudu,
společenských, politických a ekonomických změn, stále nových technologických inovací. Během posledních dvaceti let se
mezi námi usídlily počítače, notebooky - kdysi nazývané „kufříkové počítače“, palmbooky, videa, technika CD-R a DVD,
mobily, které se s jistotou začínají přibližovat k multimediálním a multifunkčním přístrojům z fantastických fikcí
starých půl století, a samozřejmě internet, jemuž se během poměrně krátké doby podařilo změnit kromě současné kultury
také tvář informační vědy i praktického knihovnictví. Vypadá to, jako by v proměnlivém, technicky
orientovaném prostředí nezbyl prostor pro knihy a další dokumenty, které mnoho pamatují a/nebo které se vymykají z
průměru dobové literární produkce. Přitom tyto materiály, ať už jsou populární a často žádané čtenáři, nebo jsou určeny
jen pro několik málo badatelů-specialistů, patří k „rodinnému stříbru“ knihoven, jež je vlastní: jsou totiž součástí
národního kulturního dědictví. Co všechno historické a vzácné knižní fondy znamenají, jak hledají (či
jak je pro ně hledáno) místo v moderní společnosti, jak o ně v našich paměťových institucích pečují a jak je chrání, co
pozoruhodného přinášejí z hlediska kulturně historického nebo estetického, jakým způsobem je možné a potřebné je
bibliograficky zpracovat a v neposlední řadě jak je možné využít informačních technologií dneška k jejich širšímu a
bezpečnějšímu zpřístupnění, to se stalo náplní konferencí, které již dvanáctkrát úspěšně pořádala Vědecká (Státní
vědecká) knihovna v Olomouci. Stručná geneze olomouckých konferencí Ačkoliv
správci a zpracovatelé historických a vzácných fondů tvoří v knihovnické obci minoritní skupinu, jejíž cíle, pracovní
postupy a profesní otázky se odchylují od běžné knihovnické agendy, potřebují jako všichni, které spojuje odbornost a
hluboký zájem o předmět svého zaměření, mít debatní prostor, kde je možno prezentovat problémy, vyměňovat zkušenosti,
podělit se o radost z úspěchů, předat informace o dosažených záměrech a dozvědět se o nových trendech v oboru.
Odborná setkání, semináře či konference jsou nezastupitelnou platformou, která dovoluje, aby byly
uvedené požadavky naplněny - pokud ovšem úroveň pořádané akce odpovídá kritériím dobré organizace, zajímavých a odborně
fundovaných příspěvků, výstupu ve formě souhrnných závěrů nebo zveřejněných přednášek, v neposlední řadě pak i vstřícné
a podnětné atmosféry, na níž mají účastníci a organizátoři stejný podíl. Jestliže si akce získá
ohlas, na jehož základě a z popudu neviditelné, ale o to citelnější společenské (v tomto případě profesní) poptávky je v
příštím roce uspořádána znovu, jestliže se tato setkání opakují po více let s neklesajícím zájmem a odbornou odezvou,
pak tento jev vypovídá o potřebnosti a významu dané tematiky, ale také o přístupu pořádající instituce a o kvalitách
konkrétních organizátorů. První z konferencí věnovaných problematice historických a vzácných knižních
fondů Čech, Moravy a Slezska proběhla na podzim roku 1991 v Olomouci; jejího řízení se ujal Václav Pumprla ze Státní
vědecké knihovny v Olomouci. Účastníci a odborná veřejnost přijali velmi vstřícně toto setkání, které důstojným, tvůrčím
způsobem reflektovalo specifickou problematiku historických knižních sbírek právě v čase, kdy se šířila automatizace
knihoven a nastupovaly informační technologie. Zrodila se tak tradice setkávání těch, kteří spojili
své povolání s historickými a vzácnými dokumenty: knihovníků, muzejních pracovníků, archivářů, restaurátorů a
konzervátorů, od poloviny devadesátých let také odborníků na reformátování dokumentů, někdy se zúčastnil antikvář, jindy
pracovník Ministerstva vnitra ČR, do jehož gesce spadá zabezpečení kulturního bohatství. Pravidelnými a vítanými
účastníky olomouckých konferencí jsou kolegové ze Slovenska, zejména ze Slovenskej národnej knižnice v Martině a z
Univerzitnej knižnice v Bratislavě. V některých ročnících poskytl konferenci záštitu Svaz knihovníků
a informačních pracovníků ČR, jindy se na jejím pořádání spolupodílelo Sdružení knihoven ČR. Nejčastěji se odborná
konference odehrávala v přívětivých prostorách olomouckého Muzea umění. Iniciátor a duše konferencí o historických
fondech Václav Pumprla sice ve třetí čtvrtině devadesátých let předal řízení konference svým nástupcům ve VKOL, aktivně
se však účastní dalších ročníků. Hlavní garant - olomoucká Vědecká knihovna, podzimní čas konání a specifická vstřícná
atmosféra se staly poznávacími symboly těchto akcí. Témata konferencí o historických fondech
Na třetím olomouckém setkání v roce 1993 předložil V. Pumprla obsahovou prognózu programového
zaměření příštích konferencí. Koncepce vycházela z dějin knižní kultury, ale jejím těžištěm nebyly pouze historie
sbírek, pozoruhodných dokumentů a paměťových institucí. Návrh programových tezí vyčlenil prostor pro oblast
bibliografického zpracování, pasportizace, katalogizace, vydávání soupisů, pro tvorbu databází, a zohlednil využití
výpočetní techniky v této sféře. Neopomenul legislativní problematiku včetně tehdy aktuálních otázek
restitucí, ochrany před nezákonným vývozem a s tím souvisejícím komplexem témat ochrany knihovních fondů jak z hlediska
zabezpečení před zcizením, tak i optimálního uložení, manipulace a podmínek pro participaci dokumentu nebo části sbírky
na výstavách. Je zásluhou olomouckých konferencí, že se od počátku zabývaly také složkou ochrany
knihovních sbírek, kterou tvoří metody a techniky reformátování. Na příspěvcích a názorných ukázkách, které přednášky
provázely, můžeme sledovat vývoj mikrofilmování, digitalizace a internetového vystavení vzácných a historických
dokumentů. S ochranou knihovních fondů souvisí také restaurátorské zásahy a konzervační péče, jimž byla v rámci
konferencí vždy věnována dostatečná pozornost. Méně výraznými, ale často se vracejícími dílčími
tématy byly zejména příprava odborných kádrů pro historické knihovní fondy (dosud představuje citlivý problém současného
knihovnictví) a okruh řídicích prvků výzkumu dějin knižní kultury. Od roku 1998 (7. ročník odborné
konference se konal výjimečně v olomouckém Klášterním Hradisku) se každý rok formuluje nové ústřední téma konference:
Středověké rukopisy a jejich prezentace, Počátky v dějinách knihtisku, Světová putování a česká kultura, Paměti - způsob
zobrazení skutečnosti, Nové prvky ve starých knihách, Současné trendy ve zpřístupňování fondů. Proměnlivá, ale konkrétní
a ve své náplni obsažná zaměření konferencí umožňují hlubší ponor do problematiky oboru a rozšiřují námětový záběr
příspěvků. Rok 2003, ročník dvanáctý Dilema spojených nádob -
zpřístupňování a ochrany, které je právě u historických a vzácných knižních sbírek obzvlášť dramatické, se stalo
leitmotivem letošní konference. Dostalo se na všechny způsoby a stránky prezentace historických dokumentů…
Nesporný základ zpřístupnění tvoří katalogizace; v současné době je však neodmyslitelně spojena s
počítačovou technologií. Budování elektronického katalogu prvotisků v majetku Vědecké knihovny v Olomouci (VKOL - M.
Nádvorníková) a vlastní problematika zpracování katalogizačních záznamů (zkušenosti KVK Liberec - K. Pastyříková, M.
Svoboda, V. Křiček) představovaly jen jednu stranu mince: druhý pohled nabízelo sofistikované zamyšlení J. Kašparové o
starých tiscích a jejich místě v současném světě, nebo intelektuálně náročná, ale inspirativní úvaha Z. Uhlíře o trendu
soubornosti při zpřístupňování historických dokumentů (oba jsou pracovníky NK ČR). Zpřístupňováním
rukopisných fondů z hlediska Komise pro studium a soupis AV ČR se zabývaly hned dva příspěvky z Archivu AV ČR (S. Petr a
P. Brodský). O úloze Knihopisu v dějinách české a slovenské literatury zasvěceně hovořil nestor olomouckých konferencí
V. Pumprla (Ústav pro klasická studia AV ČR). Komplexní pohled na praktickou stránku věci poskytl referát J. Procházky o
uložení, utřídění a zpřístupnění Knihovny Josefa Macúrka. Nejde jen o knihovnické zpracování a
bibliografické podchycení historických dokumentů či celých sbírek, ale o přímý kontakt čtenáře-badatele s historickým
dokumentem. Poutavé formy výstav, webových nástrojů a propagace, jimiž se tato interakce může ubírat, představily
příspěvky V. Bartůška (Státní ústřední archiv), P. Sabova a I. Zmetáka ze Slovenskej národnej knižnice, nebo informace
S. Psohlavce (AiP) o projektu Memoria - zpřístupnění historických dokumentů na internetu. Atraktivní nádech dodal tématu
příběh fotografických materiálů E. St. Vráze (Náprstkovo muzeum - M. Secká a J. Todorovová) a se zaujetím podaná studie
o ilustrátorech bratřích Salzerových (J. Štefan). Že prezentace vzácných a historických dokumentů má
také svá rizika, o tom nás přesvědčily příspěvky M. Ďuroviče a R. Straky (Státní ústřední archiv), které velmi podrobně
a návodně poukázaly na chyby a nedostatky především v oblasti vystavování archiválií a historických dokumentů.
Pracovnice odboru ochrany knihovních fondů NK ČR (I. Fibichová a F. Vrbenská) nabídly účastníkům pestrou škálu postupů,
jimiž je možné omezit nebo přímo odstranit nebezpečí spojená se zpřístupněním vzácnějších knižních sbírek.
Ačkoliv zazněl jako jeden z prvních, skutečným ideovým závěrem olomoucké odborné konference roku 2003
byl příspěvek Městské knihovny v Praze (P. Puršová - D. Kleňha) o osudu fondu historických tisků, který v srpnu roku
2002 prakticky smetla povodeň. Cesta k jeho záchraně a úplné obnově byla a ještě bude náročná, ale díky úsilí a námaze
těch, kteří o něj pečovali, čistili ho, vysoušeli a nyní ho restaurují, vrátí se dokumenty zpátky k badatelům.
Žijeme ve světě techniky a změn. Ale dokud se nám daří uchovávat a přibližovat našim současníkům
záznamy z paměti předchozích generací, může být tento svět o něco barvitější… a o trochu moudřejší. Možná je to z
globálního pohledu zanedbatelná drobnost, ale dík Vědecké knihovně v Olomouci za to, že podzimními setkáními nadšenců
pro historické fondy přispívá svým dílem k přetrvání našeho kulturního dědictví. Františka Vrbenská
Národní knihovna ČR
|