|obsah |index autorů |  | index názvů |  | index témat | | archiv |

 


 

Knihovna plus

2009, číslo 2


 

Nástin druhové klasifikace knihovnicko-informačních služeb       

Doc. PhDr. Hana Vodičková, CSc.
Vodickova.Hana@seznam.cz

                       

Knihovnicko-informační služby představují proces (i místo), v němž se uskutečňuje vlastní funkce knihovny, proces i místo, v němž dochází k uspokojování informačních potřeb čtenářů, kde se jim umožňuje využívání dokumentů a informací v nich obsažených, poskytují se jim potřebné dokumenty a informace. Zde je soustředěna péče a starost knihovny o společenské využívání dokumentů a informací.

Můžeme si klást spolu s pí. Sylvou Šimsovou otázku:

"Mají knihovny poskytovat [jenom] služby, které vyžadují čtenáři, nebo ty, které předpokládají, že by čtenáři požadovat měli?"

V průběhu historie knihoven postupně vznikaly rozmanité knihovnicko-informační služby (z praktických důvodů v tomto článku dále jen služby, popř. zkratka KIS). Historicky prvotní jsou výpůjční služby z daného knihovního fondu, proto vlastně knihovny před čtyřmi až pěti tisíci lety vznikaly. Postupně se však druhy služeb rozšiřovaly, až dospěly do dnešního stadia velmi rozmanitých i málo přehledných druhů a forem služeb, navíc někdy i různě pojmenovávaných.

V knihovních řádech, v informačních přehledech služeb (průvodcích) pro čtenáře, v organizačních řádech, v ročních plánech činnosti knihoven, ve výročních zprávách knihoven, v jubilejních a podobných materiálech jednotlivých knihoven lze nalézt dostatečné podklady pro naše uvažování o utřídění různých druhů služeb.

Na druhy služeb se lze např. ve veřejných knihovnách dívat z pohledu služeb pro dospělé a pro děti a mládež a případně z pohledu speciálních služeb, tj. služeb speciálních oddělení, např. hudebního oddělení. Tento přístup však málo napovídá o konkrétních poskytovaných službách.

Z pohledu různých typů knihoven nalézáme tyto druhy služeb: výpůjční služby, služby pro imobilní občany, také cirkulační výpůjční služby, pravidelně i kopírovací, reprografické služby, dále se vyskytují referenční, poradenské, konzultační, informační, faktografické, propagační, rešeršní, bibliograficko-informační či v obráceném pořadí informační a bibliografické služby, záznamová služba na novinky, ediční činnost, prezentace knihovny na domovské stránce internetu, exkurze, lekce informatické (informační) výchovy, výstavní činnost, vzdělávací lekce, instruktáže o používání knihovnické techniky, přístup na internet, používání CD-ROMů, informace z databází, kulturní činnost, besedy se spisovateli, besedy se čtenáři, soutěže pro děti i přednášky s různou tematikou a zaměřením.

V rekvalifikačních kursech, pořádaných Národní knihovnou ČR, zavedl přednášející dr. Hanuš Hemola před řadou let pracovní označení pro základní typy služeb, a to služby primární, sekundární a terciární, což umožňuje zjednodušené a dobře zapamatovatelné pojmenování tří tříd služeb v pedagogické práci. Toto označení však není obecně přijato, jak lze doložit i v TDKIV Národní knihovny; ani čtenáři nenajdou ve svých knihovnách nad jednotlivými druhy služeb označení primární, sekundární či terciární služby. O logičnosti rozčlenění služeb na tři základní typy však nelze pochybovat.

Tři základní typy knihovnicko-informačních služeb

 

Primární služby, terminologicky výstižněji dokumentové služby, jsou služby, při nichž dochází ke zpřístupňování primárních dokumentů[1], uložených v knihovních fondech, čtenářům, dochází "ke zpřístupňování knihovních dokumentů" (zákon 2001).

Jde o historicky prvotní službu čtenářům, která umožňuje překonávat informační bariéru fyzické nedostupnosti dokumentů. Pracuje se zde s dokumenty převážně v jejich fyzické podobě.

 Primární služby zahrnují několik okruhů služeb: výpůjční, kopírovací a nejnověji i primární digitální služby.

Výpůjční služby se liší podle toho, jakým způsobem jsou dokumenty čtenářům zpřístupněny:

a) Prezenční výpůjční služby, kdy čtenář využívá dokument výhradně v prostorách knihovny (přes výpůjční protokol i z volného přístupu ve studovně).

b) Absenční výpůjční služby, kdy si čtenář půjčuje dokument domů, tedy mimo prostory knihovny (včetně výpůjček prostřednictvím bibliobusu; též roznášková služba pro starší méně pohyblivé čtenáře, např. Kutná Hora).

Součástí výpůjčních služeb bývá i rezervační služba, týkající se např. novinek, těžko dostupných titulů.

Prezenční i absenční výpůjční služby se přitom mohou realizovat jako meziknihovní výpůjční služba (MVS) nebo mezinárodní meziknihovní výpůjční služba (MMVS). Z hlediska půjčující knihovny jde o absenční výpůjčku, z hlediska koncového uživatele pak o prezenční výpůjčku.

c) Cirkulační výpůjční služba, kdy dokument obíhá buď mezi čtenáři dané knihovny nebo  v dalších knihovnách podle připraveného schématu, který může být hvězdicovitý (uživatelé vždy vracejí vypůjčený dokument do mateřské knihovny, která jej posílá do další knihovny podle pořadníku) nebo kruhový (uživatelé si půjčený dokument předávají sami). Tuto službu realizují a organizují především vědecké knihovny, popř. knihovny se speciálními fondy, např. Hradec Králové, Liberec, Brno, Kladno, Ostrava (postupně jednotlivá čísla zahraničních periodik, firemní literatura, patentové dokumenty).

V NK ČR podle průzkumu uskutečněného v roce 2007 plných 92 % respondentů využívá právě výpůjční služby, 32 % respondentů využívalo meziknihovní výpůjční služby.

Kopírovací služby

Čtenář při četbě nemá v ruce fyzický originál, ale jeho kopii. Přitom nastávají různé případy a situace:

Kopírovací služby poskytují čtenáři formu xerokopie, fotokopie či tištěného výstupu z digitálního dokumentu (reprografická služba), popř. v minulosti běžné mikrografické kopie, tj. mikrofilmy a mikrofiše, kdy dochází ke značnému zmenšení původní předlohy (mikrografická služba).

U kopírovacích služeb jako celku je důležité, že čtenář má stále v rukou fyzicky hmatatelný dokument.

Podle průzkumu provedeného v roce 2007 v Národní knihovně ČR 65 % respondentů využívalo kopírovacích služeb.

Primární digitální služby

a) Především jde o služby zajišťující online i offline přístup k primárním dokumentům, jsou tedy - s ohledem na předchozí uvedené primární služby -  novým technickým způsobem zprostředkování primárních dokumentů. Konkrétně jde o přístup do počítačového systému plných textů, tj. do e-knih a e-časopisů, které někdy mohou být přístupnější, aktuálnější variantou tištěných knih a časopisů. Také jde o přístup do plnotextových databází, které nemají tištěnou variantu.

Čtenář v těchto případech nemá dokument fyzicky v rukou, jen na obrazovce počítače. Počítač zároveň umožňuje plnotextové vyhledávání, výhodné zvláště např. u objemných příručkových děl jako je Ottův slovník naučný, Kronika lidstva, Kdo je kdo, Světová chronologie 1892-1992 atd.

Lze používat např. i mediální databázi typu českého Anopress IT, a.s., která zpřístupňuje denní tisk, rozhlasové a televizní zpravodajství.

b) Dálkové dodávání dokumentů (DDD) v rámci Virtuální polytechnické knihovny, dnes častěji označované jako Elektronické dodávání dokumentů (EDD). Posílání dokumentů elektronickou poštou se realizuje už od 80. let 20. stol. díky projektu a činnosti STK.

Jde o druh primární služby: čtenář si vyhledá v souborném katalogu periodik, jaký článek ho zajímá, pak si elektronicky objedná text článku a ten je mu doručen opět elektronickou cestou. Přitom originál, z něhož obdržel e-kopii, může být tištěný nebo elektronický. Výsledný text článku mu může být také doručen jako xerokopie, v tomto případě poštou. Snad i proto lze považovat za vhodnější označení DDD, nejde vždy jen o elektronické dodávání dokumentů. Maximální lhůta pro dodání je 72 hodin od objednání.

Příklad: Zemědělská a potravinářská knihovna v Praze v roce 2007 poskytla 27 938 kopií, tím se stala druhým největším dodavatelem elektronických kopií v ČR[2]. Tento druh služeb poskytují i další odborné knihovny, např. Centrum informačních a knihovnických služeb VŠE Praha.

c) Popř. se čtenář prostřednictvím digitální kopie (přístupné online i offline), vzniklé skenováním určitých vybraných titulů dokumentů, dostává ke studiu např. vybraných rukopisů, prvotisků, starých tisků, starých novin, historických map, vzácných pragensií aj. (viz Manuscriptorium, Kramerius). Tyto kopie se dnes zhotovují zpravidla podle určitého plánu. Kopie jsou tak dokonalé, že čtenář má dojem fyzického originálu. Navíc se tímto způsobem přibližují takovéto vzácné dokumenty širšímu okruhu čtenářů, originály se nepoškozují.

Překladatelsko-tlumočnické služby patří k primárním službám spíše okrajově, zajišťují, aby se čtenář dostal k primárnímu dokumentu v jazyce jemu srozumitelném. Tyto služby se uskutečňují jen na speciálních pracovištích, a to u dokumentů, které sice jsou pro čtenáře fyzicky dostupné, ale nejsou pro něho dostupné intelektuálně. Slouží k překonávání mezijazykových bariér, např. Škoda-Auto Ml. Boleslav, Odborná knihovna Ministerstva financí, Ústřední zemědělská a potravinářská knihovna (na odborných internetových stránkách jsou výtahy ze zahraničních časopisů v češtině).

 

Sekundární služby, terminologicky výstižněji bibliograficko-rešeršní a referenční služby. Existují však i další pojmenování: dokumentografické (dokumenty popisující) a faktografické (fakta popisující) služby, bibliograficko-informační služba (zastaralé s použitím zkratky BIS).

Tyto služby pracují a)  s bibliografickým záznamem a jeho soubory (včetně katalogů), b) s faktografickou informací a jejími soubory.

Bibliograficko-rešeršní služby umožňují čtenáři překonávat informační bariéru neznalosti existence dokumentů. Referenční služby pak umožňují překonávat informační bariéru nedostupnosti konkrétních informací, a přispívat tak ke zmenšování informačního přetížení čtenářů.

Bibliograficko-rešeršní služby poskytují čtenáři speciální informace a nástroje, které jej přivedou k primárním dokumentům. Zahrnují rozmanité druhy a okruhy služeb, zejména:

a) Novinková služba (signální informace), jež představuje zpracování seznamu přírůstků knihovny jako celku nebo nabídky novinek pro jednotlivé kategorie uživatelů nebo nabídky na žádost konkrétního uživatele s konkrétním tematickým nebo druhovým zaměřením apod.

b) Poskytování bibliografických soupisů, které jsou zaměřeny na konkrétní témata zajímající širší okruhy čtenářů, na různé věkové skupiny. Mohou být jednorázové i periodické.

c) Zajišťuje se přístup ke katalogům klasickým (lístkovým, tištěným) i elektronickým typu OPAC nebo naskenovaných.

d) Zpracování rešerší. Rešerše je adresní informace, tj. soupis dokumentů na konkrétní téma pro konkrétního uživatele s jazykovým, chronologickým či geografickým vymezením.

Rozlišují se rešerše průběžné, též nazývané SDI – Select dissemination of information (česky ARI – adresní rozšiřování informací) a retrospektivní. Oba uvedené druhy rešerší patří pod označení dokumentografické rešerše (skládají se z bibliografických záznamů) na rozdíl od rešerší faktografických (skládají se ze souborů konkrétních dat).

Při vypracování rešerší dochází k tzv. výstupnímu zpracování, kdy se určitým způsobem modifikují bibliograficko-katalogizační záznamy, původně vzniklé v rámci vstupního zpracování pro potřebu knihovny. Původní bibliografický záznam může být rozšířen nebo i zkrácen, k bibliografickému záznamu se zpravidla připojuje potřebný referát, někdy jenom stručná anotace. Rešerše může být i negativní, nulová, i to je však rešerše, svědčící o tom, že dané téma dosud nikdo nezpracoval.

V NK ČR v roce 2007 využívalo tuto službu 17 % respondentů.

e) Služba Current Contents. Tuto službu lze pro české prostředí pojmenovat jako "kontentová služba", sadu kopií "obsahů" z určitého periodika pak jako "kontentové periodikum" (autorem termínů angličtině významově blízkých i srozumitelných je Jaroslav Skolek).

Jde o druh rešeršních služeb, tedy o průběžné informování o novinkách literatury v oboru nebo v tématu, které si čtenář určí, ovšem zajišťovaných mechanickým kopírováním. Konkrétní uživatel si objedná a zaplatí tištěnou kopii "obsahů" z určitého časopisu. Knihovna pak automaticky rozesílá kopie "obsahů" po vyjití každého čísla. Jde v podstatě o sekundární službu, ale končí jako primární služba, tj. bezprostředně vede ke zpřístupnění primárních dokumentů.

Příklad: Zemědělská a potravinářská knihovna v roce 2007 rozeslala 7827 kopií "obsahů" a v návaznosti nato pak 24 447 kopií plných textů článků vybraných uživateli na základě "obsahů".

 Referenční služby představují několik samostatných okruhů služeb:

a) Poradenská (konzultační, informační) služba poskytuje individuální informace a instruktáže o službách knihovny, o katalozích, databázích, o fondech knihovny, jak citovat použitou literaturu apod. Vyřizuje přímé dotazy ústní, písemné, telefonické, e-mailové atd., týkající se konkrétních údajů, faktů, podává věcné informace na základě fondu knihovny.

V jejím rámci se poskytuje tzv. lokačně-informační služba, tj. zjišťování lokace dokumentů ve větších a velkých knihovnách, např. v Národní knihovně ČR, ale i pro účely MVS a MMVS.

Patří sem i kooperační informační systém "Ptejte se knihovny" představující Meziknihovní informační systém (MIS). Zodpovězené dotazy se ukládají do archivu na stránkách Národní knihovny.

b) Elektronické služby je poněkud novější a méně rozšířené označení pro služby, v jejichž rámci se čtenářům  umožňuje bezplatný přístup na internet (např. v Národní knihovně ČR jej v roce 2007 využívalo 59 % respondentů), bezdrátové připojení k internetu, poskytuje možnost používat textový editor, online katalogy, bibliografické i faktografické databáze, e-knihy, e-časopisy a v jejichž rámci se umožňuje také používání přehrávacího či čtecího zařízení ve speciálních odděleních apod.

c) Faktografické služby zpřístupňují čtenářům informace biografického, věcného a encyklopedického charakteru, a to vzácně i v lístkové podobě (např. v Knihovně Akademie věd ČR je kartotéka tohoto typu, s připojenými fotografiemi aj. ilustračním materiálem, která se využívá pro vydávání encyklopedií), běžně dnes v podobě databází, příklady:

REOS – o českých regionálních osobnostech (Kladno, Plzeň, Olomouc, Hradec Králové, Ostrava aj.), REFA – regionální fakta, např. o památkových objektech a místech v regionu (Hradec Králové), též o institucích v regionu. Využívají se i klasické lístkové soubory o českých neregionálních a zahraničních osobnostech mnoha zemí a oborů (Hradec Králové), informace a databáze o výrobním zaměření firem (Ústřední zemědělská a potravinářská knihovna).

Poskytují se tzv. občanské či komunální informace, často v elektronické formě, např. elektronická mapa Prahy aj. měst, jízdní řády, spoje městské hromadné dopravy, seznam úřadů práce o volných pracovních místech (Mladá Boleslav), kulturní a společenské programy, cestovní ruch, výstavy a veletrhy v ČR, informace o státní správě a samosprávě aj.

 

Terciární služby, terminologicky lépe propagační služby, které obsluhují skupiny čtenářů (zastarale: kolektivní formy práce se čtenářem).

Zahrnují velmi rozmanité druhy služeb, ke kterým patří:

a) Prezentace knihovny, uskutečňující se na webových stránkách knihovny, ve velkých knihovnách existuje oddělení pro styk s veřejností, organizují se exkurze do knihovny, pořádají se instruktáže o knihovně, jejích službách, o vyhledávání dokumentů, o využívání katalogů, o databázích a souvisejících digitálních službách. Cílem je, aby čtenář byl připraven na užívání knihovny (dříve "výchova uživatelů") včetně zacházení s technikou v knihovně.

b)Ediční činnost knihovny, která zpracovává a vydává letáky o knihovně a jejích službách, průvodce knihovnou, přehled katalogů, letáky o katalozích, též bibliografie, seznamy přírůstků, též např. tzv. literární místopis (Broumovska, Náchodska, Hradce Králové).

c) Propagace čtenářství. Orientuje se na dětské nebo na dospělé čtenáře.

Příklady akcí pro děti:

Celé Česko čte dětem (20 minut denně, rodiče čtou dětem nahlas, dochází k radikálnímu omezení TV), Noc s Andersenem, Kdo čte, ten nezlobí, Moje kamarádka knihovna, Škola naruby (deníčky, třídní besídky i besedy se spisovateli), Staň se spisovatelem, soutěže dětí v kreslení (v Týdnu knihoven), literární pokusy dětí, malování velikonočních kraslic aj.

Příklady akcí pro dospělé:

Město Šumperk čte knihu, centrálně organizovaný "Týden knihoven" aj.

d) Kulturní a vzdělávací akce uskutečňované v knihovně: propagace jednotlivých děl a jejich autorů, autorská čtení, propagace díla regionálních autorů, výstavy dokumentů z fondů knihovny, výstavy obrazů z artotéky (ObK Opatov), výstavy nakladatelské produkce, odborné přednášky s besedou a projekcí (téma např.: místní dějiny, o dějinách knihy, o dějinách určité země, o sebedůvěře, o bezdomovectví, o lidské chudobě; setkání s osobnostmi (MěKP), literární besedy, večery poezie, literárně hudební pásma, "literární čaje o páté", promítání filmů, koncerty apod.

 Terciární služby rozšiřují obzor čtenářů tím, že je připravují na orientaci v knihovně a na její užívání, napomáhají překonávat technickou bariéru (digitální cestou, instruktážemi skupin čtenářů, exkursemi, ediční činností) a pořádají kulturní a vzdělávací akce.

 

Dodatek: Speciální služby

V určitých typech knihoven se uskutečňují speciální služby.

K nim na výrazném místě patří tzv. studijní činnost. Dříve byla v naší republice běžnou a významnou součástí středisek VTEI. Jde o zajištění prvního stupně vědecké práce, spočívající v bibliografické a studijní přípravě k danému problému, která pak uvolní vědeckého pracovníka v daném oboru či specializaci k vlastní vědecké či výzkumné činnosti.

Příkladem v současné době může být Zemědělská a potravinářská knihovna a její studijní oddělení. V něm pracují zemědělští a potravinářští odborníci, kteří sledují světové vývojové trendy, zpracovávají monotematické studie a přehledy, provádějí ukazatelovou činnost, redakčně řídí tvorbu Terminologického slovníku a A-Z slovníku bezpečnosti potravin, zpracovávají české překlady výtahů ze zahraničních odborných časopisů, spojují tedy překladatelskou službu se studijní činností aj.

Speciální služby však uskutečňují i úzce specializované knihovny nebo jejich oddělení. Centrum informačních a knihovnických služeb VŠE Praha provádí pro potřeby svých čtenářů analýzu tematicky zaměřených informací, volně dostupných na internetu. V hudební knihovně službu konající odborník na základě několika zanotovaných taktů odpoví uživateli na otázku, z jaké je to skladby a od jakého skladatele, aby si mohl vypůjčit noty). Existují speciální služby v odděleních pro zrakově postižené apod.

Příklad speciálních služeb nalézáme i v bývalé Státní, nynější Národní technické knihovně, která plní funkci českého národního střediska pro ISSN, přiděluje toto číslo seriálovým publikacím vydávaným v ČR, udržuje a zpřístupňuje bázi dat těchto publikací, poskytuje čtenářům bibliografické a referenční informace ze světové báze dat seriálových publikací na CD-ROMech.  Obdobné speciální služby poskytuje Národní knihovna ČR, která představuje národní agenturu pro ISBN, pro ISMN a z části i pro ISSN (jejich přidělení titulům z netechnických oborů).

Z přehledu služeb lze dojít k přesvědčení, že knihovny by měly poskytovat jak služby, které vyžadují čtenáři, tak i služby, o nichž lze předpokládat, že by je čtenáři vyžadovat měli. Jen tak knihovny mohou být institucemi, které skutečně zabezpečují a organizují společenské využívání dokumentů a informací v nich obsažených. 

Představili jsme si obecné modelové schéma služeb v knihovně. V různých knihovnách však mohou být zařazeny a mohou existovat ještě další služby a činnosti, které nejsou přímými službami pro čtenáře, nýbrž jde o služby zprostředkované např. v rámci regionálních funkcí knihoven[3].

V souladu se zákonem dochází k vytváření výměnných souborů pro menší knihovny, organizuje se jejich cirkulace, zajišťuje jejich přeprava. Jen nepřímo jsou k prospěchu čtenářů poradenské, vzdělávací a koordinační služby mezi knihovnami, např. pomoc při nákupu a zpracování nových dokumentů z prostředků obce, jejich signování, při revizi a aktualizaci fondu, různé vzdělávací semináře, přednášky, porady, kursy pro knihovníky.

 

 

 Základní použité prameny

Oficiálně dokumentární materiály knihoven jako Výroční zprávy, Roční plány činnosti, Knihovní řády, Informační přehledy služeb, Průvodce pro čtenáře, Pokyny pro nové čtenáře, Organizační řády, jubilejní apod. materiály jednotlivých knihoven z let 1996-2008:

Národní knihovna ČR, Moravská zemská knihovna (Technická knihovna, Pedagogická knihovna, Univerzitní knihovna, Goethe-Institut), SVK České Budějovice, Hradec Králové, Kladno, Liberec, Olomouc, Ostrava, Plzeň, Ústí nad Labem, Krajská knihovna Havlíčkův Brod, Pardubice, Zlín;

Knihovna Akademie věd, Státní technická knihovna, Státní pedagogická knihovna+Sukova knihovna, Ústřední zemědělská a potravinářská knihovna, Národní lékařská knihovna; 

Okresní, městské a místní knihovny: Děčín, Hradec Králové, Chrudim, Karviná, Kroměříž, Litoměřice, Mladá Boleslav, Ostrov u Macochy, MěK Praha, Příbram, Říčany, Pardubice, Příbram, Vyškov;

Geografická knihovna Přírodovědecké fakulty UK Praha, Centrum informačních a knihovnických služeb VŠE Praha, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí Praha, Odborná knihovna Ministerstva financí.

 

Poznámky:

[1] Primární jsou ty dokumenty, které zaznamenávají myšlenky, ideje a poznatky, tj. vlastní literatura odborná i krásná, z knihovnického hlediska neredukovaná; patří k ní též digitální textové dokumenty, i zkrácené překlady, přetisky, "výtahy", encyklopedie apod. K primárním dokumentům patří tedy jak dokumenty původní, které přinášejí převážně nové poznatky z celospolečenského hlediska, které nebyly v daném kontextu a podobě dosud zachyceny v jiných dokumentech, tak dokumenty sumarizační, které využívají známé poznatky úpravou, shrnutím, výběrem nebo přepracováním jejich obsahu.

[2] KVÍTEK, Martin. Proměny Domu zemědělské osvěty v čase. Knihovna – knihovnická revue. 2008, roč. 19, č. 1, s. 12. Dostupné též z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna81/81007.htm>.

[3] ZEMÁNKOVÁ, Ladislava. Výroční zpráva o plnění regionální funkce krajských knihoven v roce 2007 na území ČR. Praha : Knihovnický institut NK, [2008]. 82 s.

SLANINOVÁ, Milena. Rozbor činnosti veřejných knihoven Severomoravského kraje v roce 2000. Ostrava : Státní vědecká knihovna, 2001. 37 s., 18 tab. ISBN 80-7054-095-8.

STARCOVÁ, Jaroslava. Ročenka knihoven Libereckého kraje za rok 2007. Liberec : Krajská vědecká knihovna, 2008. 28 s. Dostupný též z WWW: <http://www.kvkli.cz/_data/afm-uploads/region/Rocenka_07.pdf>.

 

 



 

CITACE:
Vodičková, Hana. Nástin druhové klasifikace knihovnicko-informačních služeb. Knihovna plus [online]. 2009, č. 2 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus92/vodic.htm>. ISSN 1801-5948.

 

Valid HTML 4.01 Transitional

 


 

| nahoru | |obsah| | archiv | | domů |

 | index autorů | | index názvů | | index témat |