|
 Kdo
je Ryhor Baradulin? [Františka
Sokolová]
 U příležitosti nominace Ryhora Baradulina na Nobelovu
cenu za literaturu se Národní knihovna České republiky rozhodla vydat výbor
z jeho díla. Publikace sbírky básní sice představuje zdánlivě určité vybočení
z profilu tohoto nakladatelství, ale ve skutečnosti jde o krok logický. Součástí
Národní knihovny je totiž i světoznámé slavistické pracoviště - Slovanská
knihovna, která se mimo jiné zabývá propagací slovanských literatur. A součástí
jejích knižních fondů je rovněž rozsáhlá kolekce běloruské literatury, díky níž
bylo možné sestavit reprezentativní výbor z díla jednoho z nejvýznamnějších a
nejznámějších běloruských básníků. Vydání této knihy je zároveň gestem naší
solidarity s nezávislou, svobodnou a demokratickou běloruskou kulturou, jejímž
je Ryhor Baradulin představitelem.
[pokračování...]
Vývoj
evropského vydavatelského práva (S přihlédnutím k vydavatelské praxi ve
Francii) [Emmanuel Pierrat]
 V oblasti evropského vydavatelského práva
vyniká nade všechny dohody v praxi jedna. Je to Bernská úmluva, která
zajišťuje dílům nejvyšší stupeň ochrany a přistoupilo k ní nejvíce zemí.
Vydavatel, který se táže na rozsah svých práv
v zahraničí (respektive na ochranu děl, jejichž práva vlastní apod.)
nebo na ochranu, jíž se dostane ve Francii zahraničnímu dílu, tak musí
nejdříve ze všeho zjistit, zda daný stát podepsal Bernskou úmluvu. Pokud
tomu tak není, musí vydavatel pátrat po případných jiných mezinárodních
dohodách, k nimž stát přistoupil: po Univerzální dohodě
nebo dvoustranné smlouvě s Francií. V případě, že nelze žádnou takovou
dohodu aplikovat, je nutno použít zákon o reciprocitě z roku 1964.
Existují rovněž další mezinárodní dohody, k nimž se Francie zavázala
(Montevidejská úmluva, Vídeňská dohoda apod.), které se však v současné
době z nejrůznějších důvodů nepoužívají. Zvláštní případ představuje
Římská dohoda. [pokračování...]
Vývoj institutu právo povinného
výtisku 2: právo povinného výtisku v Československé republice [Ladislav
Michael Wallis]
 Dne 28. října 1918
byla tzv. recepčním zákonem č. 11/1918 Sb. z. a n., o zřízení
samostatného státu československého, prohlášena kontinuita právního řádu
a Československá republika tak přejala stávají úpravu práva povinného
výtisku. Tím zůstala legislativa pro české země nedotčena.
Odlišná situace byla
na Slovensku a Podkarpatské Rusi – tam platila ustanovení čl. zák.
XXXV/1897, o Uherském statistickém ústředním úřadě, a čl. zák. XLI/1897,
o zasílání povinných výtisků tiskovin sloužících vědeckým účelům, která
jako příjemce vždy jednoho povinného výtisku určovala Uherské národní
muzeum, Uherskou vědeckou akademii a Uherský statistický ústřední úřad
v Budapešti; ust. § 7 odst. 1 věty druhé, odst. 2 a § 27 odst. 2 čl.
zák. XIV/1914, o tisku, pak jako dalšího příjemce určovalo státní
zastupitelství. [pokračování...]
|
